Tři roky jsem studoval v Českých Budějovicích. Po celé ty tři roky nám říkali, že ač jsme na teologické fakultě, máme si dávat pozor na své věci, sem tam se prý něco ztratí. Já jsem ale lidem věřil a věci si v učebnách nechával, ať už šlo pouze o kabát, nebo počítač. Tři roky jsem studoval v Českých Budějovicích a nic se mi neztratilo.
V Ústí jsem jeden měsíc. Včera večer, v prázdné škole jsem přešel z jedné místnosti do druhé a čekal na přednášku. Byl jsem sám, kabát jsem si pověsil na židli, batoh jsem hodil pod stůl a šel se vyčurat. Jak dlouho to může trvat? Rozepnout, vyndat, vykonat, schovat, zapnout, umýt ruce. Dvě minuty? Ani snad ne, zatím se vyčurám docela rychle. Přesto když jsem se vrátil do třídy, batoh tam nebyl. Škola byla tichá, nikde nikdo. Ani školník, kterému jsem to přišel říct a zeptat se, zda někoho neviděl (a trochu naivně jsem taky doufal, že ten batoh jsem někde nechal a hodný člověk mu ho zanesl).
Ono by asi o nic nešlo, v batohu byl blok, penál, cigarety, zapalovač a klíče. Peněženku jsem měl v kabátu, který byl mnohem lépe po ruce. Ale k těm věcem mám vztah, v penále bylo pero, které jsem dostal jako dárek a batoh sám byl dárkem.
1 komentář:
nám zase po třech letech trvalého zamykání se na noc na koleji, při jediné neopatrné noci nějakej hajzl ukradl celých 8 rolí toaletního papíru + jednu načatou... jo, neni to batoh, penál a klíče... ale ta prekérní situace, když ráno přijdeš na záchod, vykonáš a saháš po papíru a není tam nic... ani vzkaz se slovy díků, jež by jsi mohl v nouzi místo papíru užít. Fakt kámoši na tý naší koleji!
Okomentovat