Tak nám zabili Mirka, paní Müllerová

Vláda padla. Paroubek zvítězil. Skutečně?
Česká republika je za polovinou předsednictví EU, během nějž důvěra ve vládu stoupala vzhůru. Je to takové zaprděné čecháčkovství: "jó, to von když může mluvit s tolika důležitejma lidma, to von ten Toporánek bude asi borec". Nedělám si iluze o vedoucích lidech EU, budou to obyčejní lidé jako my všichni. Přesto si myslím, že právě pro to čecháčkovství bylo vyslovení nedůvěry vládě v této době naprosto nesmyslné a pro Paroubka sebevražedné.
A tak, i když jsem se zařekl, že už to nikdy neudělám, pravděpodobně dám v dalších volbách hlas ODS. Podporovat nějakou menší stranu by totiž teď ničemu nepomohlo a výhra ČSSD by byla zase sebevražedná pro mne.

Stanovy mluví jasně

Sledoval jsem (občas) zasedání ČSSD a jeho hledání místopředsedkyně strany. Ve stanovách se totiž píše, že ve vedení musí být alespoň jedna žena. Jenže co dělat, když žádnou nezvolíte? Směšně pobíhat a hledat kohokoli bez penisu. Připomělo mi to scénu z Pelíšků a slavnou větu "rozkaz zněl jasně, zlikvidovat muže s brašnou".
A také jsem si vzpomněl na to, co nám vyprávěl pan Kroupa, bývalý disident, dnes vedoucí katedry politologie na UJEPu. Když pracoval v Tesle, vyráběl tam televizory. Plán dne - vyrobit 1500 televizorů a vyexpedovat je do Sovětského svazu. Jenže nepřišla nějaká relátka, bez nich ty televize prostě nehrály. Co teď? Plán je jasný - vyexpedovat. A ta relátka se poslala později, oni už si to braťa (snad) nějak opraví.
Já bych do vedení vzal nějakou tu slečnu v oranžovém tričku. Sice asi nemá sexy mozek, ale může dělat parádu. Protože jinak nechápu, proč tam tu ženskou musí mít.

Serme si na hlavu!!!!

Jo, dvacet let po revoluci. "Vy jste ta generace, která už nebude ovlivněná komunismem, vy už můžete začít něco dělat", říkal nám doktor Vokoun v Budějovicích. A co děláš, Jiří? Jsi v Ústí, stáváš se šedivým robotem, který se plně podvolí tomu, co fakulta přikáže, klidně i prodloužíš studium a když řeknou, prohlásíš, že Klaus je borec.
To jsme my, generace, která si z komunismu pamatuje snad jen jesle. V deváté třídě jsme se smáli Zemanovi, že přišel rovnou od vidlí. S Rathem nám úsměv mrzne. Když je nás dost, vyvěsíme tibetskou vlajkou. Příští týden půjde Ústím průvod Nechceme nácky v Ústí. Možná se i porveme, ale tak, aby to moc nebolelo.
A až se mne dcerka Anička zeptá "a tati, jaký to bylo, ta svoboda, konečně?", tak jí budu muset říct, že nevim. Že se nám ta svoboda nějak okrajovala až z ní nebyla svoboda, spíš jen -oda, nebo možná -a. "Víš, Andulko, v Praze mohla mohla bejt krásná knihovna, kontorverzní, každej by jí chtěl vidět, aby si mohl udělat názor, ale nešlo to ... a já ani nevím proč. Promiň."
Můj bratr se narodil v červnu 1989, on by mohl být zcela nezasažen. On by mohl už něco konečně změnit, já asi ještě ne, protože jsem nosil dupačky made in Husák, jenže to by za to musel dostat basu piv, buben a dvě kurvy na noc.
Dnes se mi někdo snažil tvrdit, že víra je mrtvá. "Tak jsi mrtvý i ty", povídám já, protože jsme ta skvělá židokřestěnská klultura a bez ní si nemůžeme ani prdnout, aby se to nedalo najít v Bibli. Jo, je to tak. A já jsem rád, protože se pořád máme o co opřít. Pořád se můžu utěšovat, že jednou ti špatní budou trpět a já jim v tom společném kotli budu konečně moci říct, co si o nich myslím. "Modlitba, poslední naděje zoufalců", říká Líza Simpsonová a já dodávám: "dokud je naděje, jsme i my". Brácha už nic mít nebude a ve své opilosti si rozbije hlavu o obrubník. A mne jen sere, že jsem nezakročil, když ten obrubník stavěli.
A tak si, přátelé, necháme srát na hlavu. A ty hovna nám tečou po tváři a my se oblizujeme a usmíváme se a děláme, že je to v pořádku, že to tak má být. A já se omlouvám svým dětem, Aničce i Ondrovi, že ty sračky budou muset uklízet.