"Každou část tváře i těla bylo možno nazvat krásnou, avšak celkovému zjevu naprosto scházela harmonie, a kde není souladu, nelze mluvit o kráse. Nevím, zdali by bylo jinému pozorovateli tak jako mně, avšak celá má mysl pociťovala odpor k tomuto nehezkému krasavci. Spojení krásných tvarů do celku, jemuž chyběl soulad, vyvolávalo u mne pocit nelibosti - ba ošklivosti."
(Karel May - Supové Mexika)
-
Na tuto myšlenku jsem si vzpomněl, když jsem vysvětloval kamarádce, proč není jedna dívka krásná. Ano, tato dívka má kulatý obličej, velké (až panenkovské) oči, malý nosík a vůbec, všechny prvky krásné snové dívky. Ale nějak to nejde dohromady. Kde je chybka? Co nás přesvědčí o tom, že je to jen člověk?
Tyto prototypy krásy se mi oškliví právě tím, že nemají žádného ducha. Bojíte se jich dotknout, aby se nerozbily, jako by to byly porcelánové panenky. Ale co s panenkou? Bude si s vámi povídat? Bude s vámi umět mlčet?
Ženy, které jsou pro mne krásné, jsou ty, které ladí. Mohou mít krásné oči, malé rty a k tomu třeba velký nos, který je obecně u žen považován za nehezký. Když se to ale sladí do harmonie, máme před sebou krásnou dívku. Pánové, povězte, ženy, které máte doma - že mají nějakou tu malou chybičku? Třeba rovnátka, pár kilo navíc, malá prsa, to už je jedno, zkrátka něco, co odporuje všeobecnému pojetí krásy. A že jsou právě proto pro vás nejkrásnější na celém světě?
