Krásný český místopis

Při jízdě na kole jsem objevil vesnici nikterak krásnou vzezřením, ovšem názvem jednu z ... jak to vyjádřit ... z nejzajímavějších, jaké jsem zatím poznal. Název jsem si samozřejmě musel vyfotit, aby se mi věřilo...

... ovšem za minutu už jsem vytahoval mobil znovu z kapsy. Hned za zatáčkou se objevila odbočka na další obec, s ještě malebnějším jménem.

Atlas hub

Lesná

Blbá holka

„…no vona má modrý voči a nalakuje si nehty namodro, já myslela, že se pobleju…“
„…jenomže to si prostě vzít nemůžeš, vždyť bys vypadala jako úplná píča, ty vole, modrej svetr…“
„…viš co, ne? prej ´umej nádobí´, jako bych jí včera neříkala, že jsem si nalakovala nehty…“
„…tak já nevim, to tričko za patnáct stovek je hezký, ale abych v něm neměla malý kozy, ty vole…“

Vyslechnuto v trolejbuse č. 9 v Českých Budějovicích, 14. září kolem půl osmé.

Když rabín zaspí...

"Tak nevím," řekl rabín pochybovačně. "Nemám v tom žádné zkušenosti. Víte, naše modlitby většinou nejsou prosebné. Nežádáme o něco, co nemáme - spíš děkujeme za to, čeho se nám dostalo."
"Nechápu."
Rabín se usmál. "To je tak. Vy křesťané říkáte ´Otče náš, jenž jsi na nebesích, chléb náš vezdejší dejž nám dnes´, kdežto my říkáme ´buď požehnán, ó Hospodine, který dáváš vyrůst chlebu ze země´. Tento příklad je zjednodušený, ale všeobecně řečeno jsou naše modlitby díkůvzdání za to, čeho se nám dostalo."

Kemelman, H.: Rabín v pátek zaspal. Praha: Mladá fronta, 1969.

Barborka