Všeobecný rozhled

Na promoci nám děkan Kašný říkal, že teď, když jsme vysokoškoláci, bychom se měli umět ptát. Že nás vysoká škola má nejen vzdělat v oboru a přišpendlit titul, ale naučit nás umět se ptát po věcech, které nás zajímají. Úkolem učitele by asi mělo být donutit žáky ptát se, donutit je pokusit se o odpověď na svou otázku.
Vysokoškolák, a učitel hlavně, by měl být člověk člověk, kterého zajímá svět kolem sebe, bude totiž příkladem. A když učitel prohlásí, že neví koho má volit a že ho to tedy nezajímá, minimálně deset jeho žáků taky k volbám nepřijde.
Na základní škole, na nižším stupni, jsme měli učitelku, která pro nás byla nejchytřejším člověkem na světě. Teď už vím, že to taková pravda nebyla, vzpomněl jsem si na několik věcí, které před námi pronesla:
"Za Přemysla Otakara sahaly Čechy až k moři. Myslím, že by nám ty země měly naše území vrátit." Hlavou osmiletého Jiříka pak dlouho běžely myšlenky na uzurpátorské státy (netušil jsem tehdy, že to byla Itálie), které nám sebraly možnost mít moře a jak, až bud velký, tak se musím zasadit o to, aby se věci vrátily do pořádku.

"Já jsem furt nevěděla, proč oni v tom Chorvatsku bojovali a pak jsem se podívala na mapu a všimla jsem si, že tam mají jen úzký pruh pobřeží. To ona ta Bosna asi chtěla k moři. Asi turismus a tak..." Paní učitelka byla očividně vysazená na moře. Ale v této větě uvařila takový dějepisně politický guláš, že jsem tomu věřil až do prváku na gymplu.

Učitelé by měli mít všeobecný rozhled. Každý, koho nezajímá jen zda jsou papriky levnější v Lidlu, nebo v Albertu, by ho měl mít.
Učitelé by se měli o svět kolem sebe zajímat. A umět se ptát.