pondělí 20. října 2008

Pavlov všedního dne

Moje maminka přestala kouřit. Asi na dva týdny. Když jsem pak jednoho víkendu přijel ze školy, byl pátek, tatínek odešel kopat do míče a jakmile se za ním zavřeli dveře, utíkala maminka na balkon zakouřit si.
"Myslel jsem, že už jsi přestala?"
"Jo, ale ... já se po cigaretách vždycky dobře vykakám, víš?"
Je všeobecně známo, snad ne jen mezi kuřáky, že cigarety mají blahodárný vliv na vyměšování. I já se po cigaretě vždy dobře vykakám.
Včera jsem si pak uvědomil jednu věc. Psal jsem práci do školy a někde před koncem jsem si řekl, že až to dopíšu, zajdu do společenské místnosti na jednu. A snad ta představa, jak sedím v tom strašném křesle ze sedmdesátých let, koukám na Pojišťovnu štěstí, nohu přes nohu, popelník v jedné, cigaretu v druhé ruce a já tahám kouř, abych jej za dvě vteřiny vypustil pomalu ven, tak snad tato představa způsobila, že jsem na ten záchod musel jít hned. I bez kouření.
Jen jestli jsem se nepodělal z představy Pojišťovny štěstí.

Žádné komentáře: