Před šestačtyřiceti lety měl Martin Luther King sen.
Snít je přirozené, krásné, někdy možná strašidelné. Nejhorší je, když člověk snít přestane. Protože o čem hlavně sníme? O budoucnosti, o tom, koho, jak, kdy bychom chtěli potkat. O tom, kde bychom s ním chtěli být. O tom, kde bychom chtěli být my sami později.
Když se snít nedaří, je něco špatně. Najednou v budoucnosti nevyvstává situace, osoba, meta, které bychom chtěli dosáhnout. Takové okamžiky někdy přichází, nejhorší na nich je, že pro tu letargii člověk ani nevidí podněty, které by ho ke snění měli vést.
Neumět, nebo nemoci snít je moc ošklivý stav. Může se taky stát, že začnete psát článek na blog a v půlce si uvědomíte, že ho možná ani nechcete dopsat, protože to to nemá hlavu ani patu.
Za pár dní mi začnou prázdniny, skoro celý měsíc nebudu mít co na práci. Normálně bych se snad měl těšit, ale bez schopnosti snění se vlastně září bojím, protože si vůbec nedovedu představit co budu dělat.
Snad tedy alespoň snít.
Snít je přirozené, krásné, někdy možná strašidelné. Nejhorší je, když člověk snít přestane. Protože o čem hlavně sníme? O budoucnosti, o tom, koho, jak, kdy bychom chtěli potkat. O tom, kde bychom s ním chtěli být. O tom, kde bychom chtěli být my sami později.
Když se snít nedaří, je něco špatně. Najednou v budoucnosti nevyvstává situace, osoba, meta, které bychom chtěli dosáhnout. Takové okamžiky někdy přichází, nejhorší na nich je, že pro tu letargii člověk ani nevidí podněty, které by ho ke snění měli vést.
Neumět, nebo nemoci snít je moc ošklivý stav. Může se taky stát, že začnete psát článek na blog a v půlce si uvědomíte, že ho možná ani nechcete dopsat, protože to to nemá hlavu ani patu.
Za pár dní mi začnou prázdniny, skoro celý měsíc nebudu mít co na práci. Normálně bych se snad měl těšit, ale bez schopnosti snění se vlastně září bojím, protože si vůbec nedovedu představit co budu dělat.
Snad tedy alespoň snít.
Žádné komentáře:
Okomentovat