neděle 28. září 2008

A to jsem se tak těšil ....

Smutek po Budějovicích vystřídala naděje ústecká. Můj život přejel z Budějovické na ústeckou kolej a snad po ní po dva roky pojede. A hned ze začátku to bude cesta špinavá a kamenitá.
Špatný dojem na mne totiž udělalo už ubytovací martitium, které jsem byl nucen podstoupit. Žádost jsem si podal už dávno, kolej mi byla přidělena, ale v září mi bylo řečeno, že jsem nezaplatil kauci na rozbité předměty a tak jsem byl přesunut do třetího výběrového kola. To spočívalo v jednoduchém přincipu. V sobotu přijedeš a když tu budeš včas, tak na tebe vyzbyde kolej. Nesmyslné, z dávných dob zakořeněné, jednání, které nutí lidi přespávat ve vestibulech kolejí, aby dostali jednu postel. Zároveň se tak může stát, že vy jako student z Ostravy nedostanete místo na koleji, zatímco váš kolega z Ústí, který se třeba nepohodl s rodiči a který přišel před vámi, ten to místo dostane.
Když jsme včera přijeli před koleje, bylo před námi asi 30 - 40 lidí a čekali jsme dvě hodiny, než vůbec otevřeli kancelář a potom další dvě a půl hodiny, než jsme došli na řadu. Za námi bylo dalších 300 lidí, což tedy při průměru 14 lidí na hodinu a začátku v devět hodin, znamená, že poslední člověk přišel na řadudruhý den v půl sedmé ráno.
V dnešní době se už přidělování kolejí děje trochu jinak. Děda mi pak vyprávěl, jak v Ústí čekal od devíti večer do sedmi ráno na podání žádosti o Škodu 105S. To bylo někdy v roce 1977, další několikahodinová fronta jej čekala o dva roky později, když si pro vůz šel.
A za třicet let se v Ústí nic moc nezměnilo.

Žádné komentáře: