sobota 5. září 2009

Vůně trika

Cestou domů mne na céčku praštila do nosu vůně prádla, které viselo na balkóně. Paní domu asi používá nějaké staré máchadlo, protože, jakmile jsem to ucítil, vybavila se mi naše stará koupelna, tatramatka a celá ta situace, snad někdy kolem páté třídy, kdy jsem se v neděli koupal a věděl, že musím jít zítra do školy a vůbec se mi nechtělo a hned vytanuly na mysl chodby 4. základky a všechny ty pocity, které jsem míval, problémy, které jsem strašně řešil a zkrátka jsem se vrátil o těch do svých deseti, jedenácti.
Lidský čich je nejvýraznější pamatovák. Ve vůni jednoho kokosového krému je skryto mnohem víc, než si člověk dokáže v paměti vybavit. To nejsou jen pohyby, dotyky, to jsou hlavně ty pocity, které vám žádná paměť nemůže dát.
Možná jsou to pocity krásné, možná ne. Možná se pro ně člověk může trápit, když mu připomínají něco špatného. Ale může se v nich vrátit i zpět do chvíle, kdy mu bylo nádherně, kdy byl čas vedlejší a kdy kocovina z nevyspání byla vlastně veselou, příjemnou tečkou za chvílemi, které měly trvat pořád.
A tak vlastně chápu lidi, kteří přivonívají k věcem, které jim něco připomínají. K trikům, polštářům, dekám ...

2 komentáře:

Amara řekl(a)...

Jeden blíže mi nespecifikovatelný odér, který jsem cítila asi dvakrát v Praze, mi okamžitě připomněl Brno, kde jsem párkrát byla jako malé dítě. Je to hodně divný, ale je to tak.
Tak ty ses koupával jenom v neděli, abys byl na celý školní týden čistej? A držíš tu tradici pořád?

zuzna řekl(a)...

když si uvařím čínskou polívku, vybaví se mi Cheb. A nevím proč, ale hlavně vzpomínka na Matějku:-D