středa 31. října 2007
Jak potkali prezidenta
z oficiálních stránek Ústeckého kraje:
_
TISKOVÁ ZPRÁVA ze dne 15. 10. 2007
Zaznamenali jsme v první den oficiální návštěvy Václava Klause v Ústeckém kraji:
_
"... Také běžná slova se na chvilku zadrhla. Každého při setkání s prezidentem svazovala ojedinělost okamžiku, ale také úcta. K člověku, který je prvním mužem našeho státu. ..."
_
"... Do Ústeckého kraje přijel státník, který nad vší pochybnost ví o regionu mnohé, který se umí bavit vážně i nevážně, ví, jak v které situaci téma odlehčit anebo odvést řeč. Třeba otázkou, jak si nyní stojí v lize basketbalisté Děčína. Nebojí se nahlas přiznat, že zapomněl, kde se nachází v našem kraji nejvyšší místo, neostýchá se přiťuknou si na zdraví s vedle stojícím novinářem. Rád rozvádí své originální názory a nestydí se polemizovat. ..."
_
"... Nebál se obyčejných lidí, naopak, při jakémkoliv setkání si takové chvilky hýčkal, těšil se z nich, „neokřikoval“ ani náznakem členy své ochranky, dovolil přistoupit k němu tak blízko, že se tajil dech. Možná někde lidem až příliš, že, ač je prezident vyzýval, se trochu ostýchali rozpovídat. O to víc mu tleskali, mávali, fotografovali, přáli dobré zdraví. Ti odvážnější, a nebyli to jen novináři, se s ním přeci jen dali do řeči. Václav Klaus jim trpělivě naslouchal a stejně tak odpovídal. ..."
_
_
TISKOVÁ ZPRÁVA ze dne 15. 10. 2007
Zaznamenali jsme v první den oficiální návštěvy Václava Klause v Ústeckém kraji:
_
"... Také běžná slova se na chvilku zadrhla. Každého při setkání s prezidentem svazovala ojedinělost okamžiku, ale také úcta. K člověku, který je prvním mužem našeho státu. ..."
_
"... Do Ústeckého kraje přijel státník, který nad vší pochybnost ví o regionu mnohé, který se umí bavit vážně i nevážně, ví, jak v které situaci téma odlehčit anebo odvést řeč. Třeba otázkou, jak si nyní stojí v lize basketbalisté Děčína. Nebojí se nahlas přiznat, že zapomněl, kde se nachází v našem kraji nejvyšší místo, neostýchá se přiťuknou si na zdraví s vedle stojícím novinářem. Rád rozvádí své originální názory a nestydí se polemizovat. ..."
_
"... Nebál se obyčejných lidí, naopak, při jakémkoliv setkání si takové chvilky hýčkal, těšil se z nich, „neokřikoval“ ani náznakem členy své ochranky, dovolil přistoupit k němu tak blízko, že se tajil dech. Možná někde lidem až příliš, že, ač je prezident vyzýval, se trochu ostýchali rozpovídat. O to víc mu tleskali, mávali, fotografovali, přáli dobré zdraví. Ti odvážnější, a nebyli to jen novináři, se s ním přeci jen dali do řeči. Václav Klaus jim trpělivě naslouchal a stejně tak odpovídal. ..."
_
středa 17. října 2007
Sportuj - posílíš zisk!
Hokej se hraje v Budějovicích v tzv. Budvar aréně. Ale není to zvláštní, že podnik vyrábějící a prodávající v určitém smyslu drogu je zároveň sponzorem sportovních utkání a jejich stadionů?
_
Vůbec je to zajímavé, člověk by řekl, že se v Budvar aréně budou provozovat závody pičů, ne to asi není to správné slovo, konzumentů tohoto nápoje například v tom, kdo toho vypije nejvíc, kdo hodí delší šavli, kdo vyčůrá výše.
Podobně v Sazka aréně bych nechal pobíhat všechny sázeče a schválně bych soutěžil v tom, kdo vyhraje nejvíce peněz, kdo prohraje nejvíce peněz, kdo uhodne jaké číslo si teď myslím apod.
_
Pochopil bych, kdyby sportovní stánky sponzorovaly společnosti, které trochu ví, co je sport zač a tak trochu s ním mají co dočinění. Třeba Adidas aréna, nebo Olpran aréna. To by alespoň trochu dávalo smysl.
Přece nechceme, aby nám za chvíli vyrůstaly Marlboro arény, Philip Morris arény atd.
Ačkoli, v Brdech možná brzy vyroste British American Tobacco aréna.
úterý 9. října 2007
Jiříkova cesta
Každá kultura má jiné iniciační rituály. Indiáni například posílají své mladé muže na několik týdnů mimo vesnici, aby se projevil jako muž a tím konečně dosáhl mezi svými nějaké vážnosti. Já jsem si prošel takovým rituálem dnes - poprvé jsem se naštval na úředníky pro jejich nepochopitelnou aroganci a blbost. Hodlám o tom natočit film, scénář už mám hotový:
_
(velký prostor nevlídné haly odboru sociálních služeb českobudějovické radnice)
(Jiří si bere si lístek z automatu a čeká na své číslo)
(po třiceti minutách Jiří stále čeká na své číslo)
Jiří (přistupuje k přepážce): Dobrý den, já bych, prosím vás, potřeboval ten fialový formulář na sociálku, jako že ještě studuju.
Paní za přepážkou (vyvalí oči): Ale to jste špatně, to my tady nedáváme.
Jiří (vyvalí je trochu míň). Aha, a kde bych je, prosím, mohl dostat.
Paní za přepážkou: To já nevim, zeptejte se na informacích.
Jiří (mírně nasraně): Tak vám děkuju. Nashledanou.
_
(informační místnost českobudějovické radnice)
Jiří (k paní z informací): Dobrý den, nevíte prosím vás, kde bych mohl dostat fialový papír pro sociálku, že jsem ještě student?
Paní z informací: Snad na odboru sociálních služeb, ne?
Jiří (v kapse muchlá kapesník): Tam ne, tam mi řekli, že tam to nedávají, že se tu mám zeptat.
Paní z informací (vyvalí oči jako paní za překážkou): Fakt jo? No tak to já nevim. (kamsi za roh) Jani, nevíš, kde se dostane takovej ten fialovej formulář na sociálku?
hlas Jany zpoza rohu: Asi na odboru sociálních věcí, si myslim.
Paní z informací (usměje se na Jiřího a volá za roh): Tam prej ne, prej to máme vědět my!
Jana (přijde až k Paní z informací): Tak ať to mladej zkusí na matrice, tam by je taky mohli dávat.
Paní z informací (ačkoli to Jiří slyšel už od Jany): Tak to zkuste na matrice, tam by je taky mohli dávat.
Jiří: Dobrá, a ta matrika je v jakém patře?
Paní z informací: Tak vůbec není na radnici, to musíte do Resslovky. (po Jiřího nechápavém výrazu vezme ze stolu kus papíru a maluje) Teď jste tady, jo? Takže půjdete rovně, furt až na křižovatku, jo? Pak po Husovce k mostu, jo? A tadyta poslední ulice je Resslova, jo?
Jiří: Jo
_
(budějovická matrika)
Jiří (odebírá se rovnou k informacím): Dobrý den, sháním fialový formulář pro sociálku.
Slečna z informací (trochu omluvně): Jé, to jste dneska asi padesátej, ale nám ty papíry došly, přijďte si zejtra, jo?
Jiří: Jo
_
(obchod s domácími potřebami)
Jiří (mírně skleslým hlasem): Dobrý den, potřeboval bych šňůru na prádlo, nějakou silnější, tak aby unesla asi sedmdesát kilo.
_
Konec
středa 3. října 2007
Reality show jménem Česká pošta
V sobotu 22. září jsem si posílal z Kadaně do Českých Budějovic tři balíky. K jejich zabalení jsem použil krabice, které je možno koupit přímo na poště, v mém případě to byly ty největší. Poslal jsem si oblečení (nejaké nevyžehlené, nějaké špinavé, zimní a potom oblečení a potřeby na kolo), které jsem mohl ten týden ještě postrádat.
V úterý 25. září dorazily dva balíky se zimními a cyklistickými potřebami. Třetí balík s většinou mého prádla nikoli. Čekal jsem do včerejška a šel se na poštu zeptat, kde by se asi mohla moje zásilka zatoulat a je-li možné nějak zjistit její polohu. Paní u přepážky mi sdělila, že na doručení balíku má pošta 5 pracovních dní a potom ještě 10 dní rezervu, že mám tedy počkat, nebo podat reklamaci. Tu jsem tedy podal a dozvěděl se, že do patnácti kalendářních dní mi přijde POŠTOU oznámení, co se stalo s mým balíkem a jak se to bude řešit.
Nemám tedy co na sebe, jsem nasraný a při pohledu na nápis ´Dnes podáte, zítra dodáme´ mě něco nepříjemně lechtá v žaludku.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)