Tento recept je určen pro jednu osobu, neboť, kdyby bylo vyčerpání aplikováno více osobami, nabyli bychom dojmu, že v našem trápení nejsme sami a mohl by se dostavit maličký náznak radosti a potěšení z nejedinosti v situaci, což by naše snažení přirozeně zpomalilo, v horším případě i zcela zhatilo.
-
Nejprve je třeba zapsat se minimálně čtyři zkoušky během tří dní (počet dní lze i zmenšit, záleží na míře naše masochismu a síle extrému, kterého chceme dosáhnout)
-
poté si připravíme:
dvě balení kávy, jednou instantní kávu (tzv. 3 v 1), pro pozdější dny naší práce pak už normální mletou kávu
dvě až tři balení cigaret (opět platí zásada, že nejprve lehké, doporučujeme Kent White Infinita, později již jakékoli silné cigarety)
učebnice k předmětům, na které jsme se zapsali, nejlépe takové, které jsou plné cizích slov a termínů, kterým nerozumíme; hlavně nesmí obsahovat ani jeden příklad, na který bychom probíranou problematiku mohli aplikovat a získat tak drobný náznak pochopení látky
-
Nyní již můžeme přistoupit k samotné proceduře. Začteme se do první učebnice, chvíli se pokoušíme cizí slova dohledat ve slovníku. Maximálně po jedné hodině se objeví první známky trudnomyslnosti. Uvaříme první šálek kávy a vykouříme první cigaretu. Uchlácholíme se, že máme dost času a zhlédneme oblíbený seriál. Následně se opět začteme do knihy. Za půl hodiny zjišťujeme, že nemáme ponětí o tom, co jsme předešlých pět stran četli, neboť jsme přemýšleli o tom, že takové množství látky nejsme s to pobrat za jedinou noc. Druhá káva, dvě cigarety. Pozor na „jasné chvilky“, kdy můžeme pocítit chuť učit se a zaslechnout v hlavě hlasy „to zvládneme!“. Nezvládneme. Jdeme do Tesca pro RedBull.
Budeme-li takto postupovat, zoufalství se dostaví do cca pěti hodin, poté už nepřemýšlíme nad faktem, jak se co nejlépe a nejefektivněji naučit danou látku, ale spíše co všechno by se mělo stát, aby se zkouška vůbec nekonala (učitel vypadne z okna při praní záclon, učitele srazí auto, učitele unesou Marťané apod.). Každý pokus najíst se zamítáme myšlenkou, že jídlo by zpomalilo chod mozku a my bychom se nemohli učit.
Nejpozději druhý den docházíme do fáze apatie. Sedíme na židli, upřeně hledíme na učebnici a v hlavě cvrlikají cvrčci. Nevnímáme troubení aut, hlasy lidí, ani marné pokusy lidí nás povzbudit („co ty o tom víš?!?“). Přichází těžký průjem (z čeho, když nejíme?!), mírné horečky a nevraživost vůči okolí. V tuto chvíli by se mohla dostavit snaha zavolat nějakému spolužákovi a zjistit, zda i on je na tom tak špatně jako my. Důrazně zakazujeme tuto činnost! Zjištění, že v našem problému nejsme sami by jen hatilo naši snahu o co největší vyčerpání.
Třetí den, na konci naší kůry bychom se měli nacházet ve stavu naprostého fyzického a psychického vyčerpání. Radost ze splněných zkoušek se nedostavuje. Tělo chce jíst, ale přijaté jídlo je vyzvráceno.
Zcela nakonec se ujišťujeme, že příští semestr už se opravdu budeme učit průběžně.
-
Nejprve je třeba zapsat se minimálně čtyři zkoušky během tří dní (počet dní lze i zmenšit, záleží na míře naše masochismu a síle extrému, kterého chceme dosáhnout)
-
poté si připravíme:
dvě balení kávy, jednou instantní kávu (tzv. 3 v 1), pro pozdější dny naší práce pak už normální mletou kávu
dvě až tři balení cigaret (opět platí zásada, že nejprve lehké, doporučujeme Kent White Infinita, později již jakékoli silné cigarety)
učebnice k předmětům, na které jsme se zapsali, nejlépe takové, které jsou plné cizích slov a termínů, kterým nerozumíme; hlavně nesmí obsahovat ani jeden příklad, na který bychom probíranou problematiku mohli aplikovat a získat tak drobný náznak pochopení látky
-
Nyní již můžeme přistoupit k samotné proceduře. Začteme se do první učebnice, chvíli se pokoušíme cizí slova dohledat ve slovníku. Maximálně po jedné hodině se objeví první známky trudnomyslnosti. Uvaříme první šálek kávy a vykouříme první cigaretu. Uchlácholíme se, že máme dost času a zhlédneme oblíbený seriál. Následně se opět začteme do knihy. Za půl hodiny zjišťujeme, že nemáme ponětí o tom, co jsme předešlých pět stran četli, neboť jsme přemýšleli o tom, že takové množství látky nejsme s to pobrat za jedinou noc. Druhá káva, dvě cigarety. Pozor na „jasné chvilky“, kdy můžeme pocítit chuť učit se a zaslechnout v hlavě hlasy „to zvládneme!“. Nezvládneme. Jdeme do Tesca pro RedBull.
Budeme-li takto postupovat, zoufalství se dostaví do cca pěti hodin, poté už nepřemýšlíme nad faktem, jak se co nejlépe a nejefektivněji naučit danou látku, ale spíše co všechno by se mělo stát, aby se zkouška vůbec nekonala (učitel vypadne z okna při praní záclon, učitele srazí auto, učitele unesou Marťané apod.). Každý pokus najíst se zamítáme myšlenkou, že jídlo by zpomalilo chod mozku a my bychom se nemohli učit.
Nejpozději druhý den docházíme do fáze apatie. Sedíme na židli, upřeně hledíme na učebnici a v hlavě cvrlikají cvrčci. Nevnímáme troubení aut, hlasy lidí, ani marné pokusy lidí nás povzbudit („co ty o tom víš?!?“). Přichází těžký průjem (z čeho, když nejíme?!), mírné horečky a nevraživost vůči okolí. V tuto chvíli by se mohla dostavit snaha zavolat nějakému spolužákovi a zjistit, zda i on je na tom tak špatně jako my. Důrazně zakazujeme tuto činnost! Zjištění, že v našem problému nejsme sami by jen hatilo naši snahu o co největší vyčerpání.
Třetí den, na konci naší kůry bychom se měli nacházet ve stavu naprostého fyzického a psychického vyčerpání. Radost ze splněných zkoušek se nedostavuje. Tělo chce jíst, ale přijaté jídlo je vyzvráceno.
Zcela nakonec se ujišťujeme, že příští semestr už se opravdu budeme učit průběžně.
1 komentář:
seš naše JEDNIČKA! a tímto se ti pokouším zhatit vešeré snahy na dosažení psychyckého vyčerpání! My tě prostě máme rádi:)
Okomentovat