Vánoční nálada

Míváte někdy pocit, že vás všechno sere? Že žehlička kape, prádlo je moc zmuchlaný, ponožky děravý, že spolubydlícímu smrdí nohy, že se furt válí na pokoji? Býváte někdy paranoidní? Jako že vám všichni lžou, neveříte nikomu, ani sobě, za vším vidíte jen podvod? Sere vás že se věci nedějí, tak jak chcete vy? Připadáte si někdy na druhé koleji, že se snažíte, ale výsledek se nedostavuje? Hromadíte vztek?

-

To je ta vánoční nálada?

Usínání

rovná plocha, ustlaná postel, prostěradlo vyhlazené jak kluziště

plocha se prodlužuje, odjíždím dozadu, pořád

stále couvám, neskutečně rovný prostor, hladký

kleště, koušou, ne, hladí, jsou tak zubaté

dvě osoby se milují, pomalu, tak pomalu to ani nejde

houpu se, na vodě

ona nahoře, líbají se

spím

konečně

Muži II

V jednom z posledních dílů Dr. House navrhl hlavní hrdina postup léčby, který se ostatním zdál natolik hloupý, že jej odmítli vyzkoušet. Pan doktor odešel domů, mírně nasrán, ale stav pacienta se nezlepšoval. V poslední chvíli byl vyzkoušen i ten způsob, který byl původně zavržen a nemocný se uzdravil. Personál nemocnice ovšem Housovi neřekl pravdu, totiž že jej vyléčil jeho nápad, ale něco už si vymysleli, nepamatuji si přesně co. Jednoduše z něj udělali vola.

To je ale to nejhorší, co pro ješitnou mužskou povahu mohli udělat. Napadá mne paralela s nevěrnou ženou. Dozví-li se totiž muž, že mu byla žena nevěrná, první, co ho napadne je, že stejně jako spí s ním, spala i s jiným, stejně se tvářila, pohybovala, vzdychala. To ho asi naštve, protože toto přeci patří jen jemu, jen on to smí vidět a slyšet, jen on je ten, který tomu udává pohyby, tempo. A ona si to stejně dělá s jiným.

Po nějaké době ho ovšem tento splín přestane bavit, smíří se s ním a naučí se s ním žít. Co ho ale víc začne sžírat je ten druhý muž, ten milenec. Co si teď asi myslí? ´Ha, nasadil jsem mu parohy, když neumí tu svoji uspokojit!´ To, myslím si, muže začne žrát ze všeho nejvíc a toto už jej neopustí. Někdo z něj totiž dělá vola.

A nyní si položme otázku, zda to tomu muži říkat, zda se má od partnerky dozvědět. JEDNOZNAČNĚ! Vždyť to by bylo ještě horší, kdyby se to dozvěděl později od někoho jiného. Všichni to věděli, všichni ze mne dělali vola!

Naopak, bude-li žena opravdu litovat svého prohřešku, bude se muž cítit líp, protože se zase vrátila k němu a nezůstala s tím milencem. Takže to nemohlo být tak dobré, nemohl být tak dobrý, protože, kamaráde, já jsem ten, za kým se zase vrátila. Muž už je zase na koni a dělá vola z někoho jiného. A ten ať se s tím popere jak chce.

Besídka s biskupem

Na včerejší besedě s budějovickým biskupem mons. Jiřím Paďourem jsem zjistil několik zajímavých věcí a zároveň jsem se donutil nad některými věcmi zamyslet.

Zjistil jsem, že pan biskup vystudoval DAMU a sedm let působil v divadle Na zábradlí, se kterým zcestoval celou Evropu, převážně s absurdními dramatiky (Beckett, Havel, Ionesco), což mne potěšilo i pro můj sen, zahrát si jednou v Plešaté zpěvačce. Už v prvních ročnících ale začal přemýšlet, proč vlastně chodí každou neděli do kostela a rozhodl se, že tam chodit přestane. Aby to ovšem nebylo jen tak, aby to nevypadalo jen jako pubertální vzbouření se, chtěl si to umět odůvodnit a začal se o katolickou víru zajímat více a více, až nakonec skončil v semináři a pro něj poněkud překvapivě na biskupském stolci.

Zamyslel jsem se nad svou vírou, která se někomu možná může zdát absurdní, může si říct, že člověk jako já nemá právo hovořit o nějaké víře. Ale myslím si, že víra je jedna z nejindividuálnějších věcí, které můžeme mít. Pro mne by bylo těžké dělat věci jen proto, že se dělat mají, potřebuji vědět, že je někdo nade mnou, kdo mi ty věci jednou vyčtě, nebo mne za ně odmění. Je mi těžké představit si, že jsem já a nikdo nade mnou. Jako bych ztratil jistotu, že mé konání je řízené, nebo alespoň naváděné někým vyšším, že se všechno děje pro to, že to tak má být. Komu bych se potom zpovídal, komu bych byl odpovědný? Sám sobě? To by to dopadlo!