neděle 2. ledna 2011

Dopis představitelům ESF

Dopis představitelům ESF

Vážení,
jako příjemce příspěvků na budování lepší společnosti prosté rozlišování na většiny a menšiny, jako budovatel lepších zítřků pro sociálně slabé, jako spolutvůrce světa bez bariér, bez předsudků proti seniorům a jako spoluhubitel výsměchu zdravotně znevýhodněným spoluobčanům, kteří jsou (nebojím se tato slova použít) našimi bratry a sestrami v jedné velké rodině zvané Evropská unie, se obracím na vás, představitele a dárce podpory z Evropského sociálního fondu.
Občanské sdružení, jehožto jsem šťastnou součástí, je realizátorem projektu financovaného z prostředků Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Díky těmto nemalým penězům se nám již podařilo nechat si udělat diáře v kožené vazbě, na dva tisíce kusů propisek, bloky na malování, notebooky, abychom se nemuseli na filmy dívat prehistorickým způsobem v televizi, na mobilní telefony (ačkoli - co je to za telefon, považte, že fotoaparát má rozlišení jen 2mpix!), plastové desky na cokoli a štítky na jména, aby hned každý věděl, s kým má tu čest. Vše přirozeně opatřené logy povinné publicity.
Díky těmto užitečným věcem se náš projekt úspěšně rozeběhl a já vás tímto žádám o navýšení celkové dotace, neboť se během jeho realizace vyskytly problémy a výdaje, se kterými nebylo v průběhu tvoření návrhu rozpočtu projektu počítáno.
Předně potřebuji opravit auto. Jedná se o dvaadvacet let starý vůz, který zvítězil v anketě Automobil roku 1989. Vůz byl vyroben v Itálii a jedná se tudíž o Evropské historické dědictví, kterým se snažím reprezentovat vyspělost evropského automobilismu a zmírňovat léty zažitý předsudek, že Italové dělají auta rozbitá již na výrobní lince. Navíc je automobil využíváni v rámci projektu, občas s ním vozím chlebíčky na naše merendy, tedy workshopy.
Mým druhým problémem je bydlení. Domnívám se, že za stávající situace, kdy bydlím načerno u načerno bydlících lidí, tedy tato dvojitá černota neprospívá mému pracovnímu výkonu. Věřím, že se mé nasazení za zlepšení podmínek v sociální oblasti zvýší minimálně o padesát procent, když budu moci mít vlastní byt, řekněme 4+1, v novostavbě, kolem jednoho sta metrů čtverečných (o dům si neříkám, nejsem svině). Klidně si dám na dveře cedulku, že tento byt je financován z prostředků EU.
Toto jsou mé nároky na následující pololetí.

Loučím se s vámi s přátelským pozdravem ´nemusí z Evropy pršet, jen když kape´.

Dědova škodovka

Odemykám garáž. Snažím se sundat zámek, zase si odřu klouby na ukazováčku a prostředníčku. Stojí tam, přikrytá plachtou, aby na ní nepadala omítka ze stropu. Otevřít dveře u řidiče, potom spolujezdce, otevřít motor. Zapumpovat, pořádně, jo, to stačí. Sytič. Nastavit sedačku, zrcátko. Klíč do zapalování, start, otočí se jednou, podruhé, polechtat plyn a je to.
Jedničku, rozjezd. Vypadla. Znova, držím, dvojku, jedeme.
-
Dědova škodovka je skvělá. Před dvaadvaceti lety si jí děda vyzvedával v Mototechně v Ústí nad Labem. Proti jeho předchozímu autu měla tahle stahovací okénka i vzadu, otáčkoměr, pátý kvalt, vyhřívané zadní okno, prostě luxus.
První dlouhou cestu absolvovala škodovka do Německa, hned po revoluci jeli děda s babičkou za příbuznými k Dortmundu. A potom na výlet do Hamburgu. Američtí vojáci, kteří za nimi jeli v autobuse se prý chodili na to divné auto dívat a předjížděli je tři minuty, aby se dostatečně vynadívali.
Do Německa se pak škodovka vydala ještě nekolikrát, naposledy na pohřeb babiččina bratrance. Jezdila ale pořád, po celé republice a když jsem si udělal řidičák, i já s ní jezdil všude možně. Do Libice, do Budějovic (jestli dobře počítám, tak dokonce dvakrát), všelikých malých výletů nepočítaně.
-
Pozor, budeme projíždět celou Plzní. Zapni topení, větrák a doufej, že nebude moc semaforů. Vaříme, nevadí, počkáme čtvrt hodinky, než to vychladne, dojdu koupit zatím vodu, tak tři litry pro jistotu.

úterý 21. prosince 2010

Dobré konce

Proč mají lidé rádi dobré konce? Protože jim nic jiného nezbývá. I kdyby nakrásně chtěli špatné konce, neumí je popsat.
Čtete román o horolezci, který se utrhne na skále a jeho lano se zachytí o výstupek, pomalu se řezajíce o malé kamínky. V ichformě se horolezec vrací do dětství, vzpomíná si na první ukradenou hračku ze školky, první pusu na pusu v první třídě. Potom se omlouvá všem svým láskám, kterým byl nevěrný, všem, kterým nepomohl, když ho potřebovali. Poslední vzpomínka je pro jeho milovanou ženu a děti, horolezec jim přeje krásný život, nechce aby pro něj moc truchlili, blablabla. Když už je smířený úplně se vším (dvě kapitoly jsou věnovány hovoru s Bohem) a z lana zbývají jen nitky, objeví se na vrcholku záchranná parta a horolezce zachrání. Vrací se domů jako nový člověk, jedno oko nezůstane suché.
Proč to? No protože nikdo neví, jak popsat vše po posledním okamžiku horolezcova života. "A potom spadnul a umřel." "... najednou se přede mnou objevil kužel světla a já cítím, že k němu musím dojít ...". Všechno co napíšete, bude i přes superrealističnost románu jen vaše představa o tom, jak to vypadá, když člověk umírá, což by mohlo vaše dílo totálně shodit. Je lepší ho zachránit, podané lano, vrtulník, i chvojí, do kterého horolezec se dá popsat tak, že tomu lidi uvěří. Smrt se popsat nedá.
Proto lidé mají rádi dobré konce. Protože musí.

středa 22. září 2010

Odboráři demonstrují

Odboráři stáních zaměstnanců protestují proti snižování platů státních zaměstnanců.
Upozorňují na to, že už teď musí šetřit, hlavně na vybavení:


A hlavně policisté se obávají úbytku pracovníků a tedy nárůstu kriminality:


čtvrtek 26. srpna 2010

Milý zloději, ...

Milý zloději,
doufám, že ti Tipo dobře slouží. Ne, nedoufám, já vím, že ano. Tak si tedy pamatuj:
To auto od tebe nic nechce. Bude asi potřeba dolít olej, ale ještě lepší by bylo, kdybys ho vyměnil, už jsem na něm dost najel. V zimě bude blbě startovat, nezapomínej na sytič a klíč drž tak dlouho, dokud nechytne. Neboj se, chytne. V nejhorším případě můžeš ukrást startovací kabely z našeho služebního auta. Baterka je ani ne rok stará, s tou problém nebude, ale startér zlobí, když přelezeš plot nějakého vrakoviště (bacha na Bystřici, tam mají velké psy!), určitě něco najdeš. Jezdí to na jakoukoli naftu, dokonce jsem měl dojem, že když jsem tam dal levnou naftu (ONO), jelo to živěji. Ostřikovače jsem ti dolil, to máš v pohodě. Kufr nejde zvednout celý, pozor na hlavu. Pravé přední kolo dost ucházelo, ale vyměnil jsem ti duši, snad už to přestane zlobit.
Horší je to s tlumiči, ty už mají odslouženo, takže přes díry a prahy opatrně, na pole a D1 raději vůbec nejezdi.
Buď na něj hodný.
A jestli jsi ho už někde ve stodole rozřezal, tak ať ti shnijou ruce až k ramenům.

pátek 25. června 2010

Zobraz ďábla - posílíš mír

Na obalu našeho cedéčka
bude ukřižovana ďáblice
a na bradavkách bude mít hvězdičky.
Protože jsme fakt drsný
ale je to taky o citech.

pátek 18. června 2010

za Kadaň moderní

Město Kadaň, v rámci zapojení do celostátního programu Internet na každém rohu, využilo výhodné nabídky nákupu internetových terminálů z ruského Jakutska. První terminály už byly instalovány na městských hradbách: