Zázraky v neštěstích

Ve čtvrtečním Blesku jsem se dočetl, že v sutinách jednoho čínského domu, který zničilo zemětřesení, byla nalezena těhotná žena, která potom porodila zdravé dítě. Asi radostí ze záchrany. Vždy, když se stane nějaké podobné neštěstí, ať už je to tsunami v jihovýchodní Asii, zemětřesení v Číně, sesuvy v Chile, nebo cokoli jiného, najde se nějaký zázrak, který takovou tragédii "zjemní".
Vidím před sebou šéfredaktora, jak říká svým podřízeným: "Takže, děcka, tý krvárny už bylo dost, hoďte tam na zejtřek ňákou mamču, něco v tom smyslu, jako že Bůh existuje a chce aby lidi četli Blesk. Jasný?"
Podobný článek jsem našel kdysi i v Lidových novinách. Tam asi šéfredaktor za celým svým projevem dodal: "...a nezapomeňte tam hodit ňáký to paradigma, potenciál, fenomén, hexapentamegakvadratura, prostě něco, co vypadá chytře a nikdo neví, co to je."

„Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“

Num 6,24-26

Co v sobotu ráno?

"Amber s Nikki jsou šokovány, když se Cameron objeví s novou přítelkyní Jordan. Jay trénuje Brodina s partou dalších hochů. Chce, aby se Brodin dostal do surfového týmu místní střední školy. Ava se cítí bez Susannah ještě nejistější, a tak hledá nové spolupracovníky. Ozve se jí jakýsi Colby, který vypadá a počíná si, jako by utekl z blázince, ale asi se jedná o dalšího homosexuála v módní branži."

-
Blesk TV magazín, pozvání na seriál Kalifornské léto

Ženy

"Každou část tváře i těla bylo možno nazvat krásnou, avšak celkovému zjevu naprosto scházela harmonie, a kde není souladu, nelze mluvit o kráse. Nevím, zdali by bylo jinému pozorovateli tak jako mně, avšak celá má mysl pociťovala odpor k tomuto nehezkému krasavci. Spojení krásných tvarů do celku, jemuž chyběl soulad, vyvolávalo u mne pocit nelibosti - ba ošklivosti."

(Karel May - Supové Mexika)

-

Na tuto myšlenku jsem si vzpomněl, když jsem vysvětloval kamarádce, proč není jedna dívka krásná. Ano, tato dívka má kulatý obličej, velké (až panenkovské) oči, malý nosík a vůbec, všechny prvky krásné snové dívky. Ale nějak to nejde dohromady. Kde je chybka? Co nás přesvědčí o tom, že je to jen člověk?

Tyto prototypy krásy se mi oškliví právě tím, že nemají žádného ducha. Bojíte se jich dotknout, aby se nerozbily, jako by to byly porcelánové panenky. Ale co s panenkou? Bude si s vámi povídat? Bude s vámi umět mlčet?

Ženy, které jsou pro mne krásné, jsou ty, které ladí. Mohou mít krásné oči, malé rty a k tomu třeba velký nos, který je obecně u žen považován za nehezký. Když se to ale sladí do harmonie, máme před sebou krásnou dívku. Pánové, povězte, ženy, které máte doma - že mají nějakou tu malou chybičku? Třeba rovnátka, pár kilo navíc, malá prsa, to už je jedno, zkrátka něco, co odporuje všeobecnému pojetí krásy. A že jsou právě proto pro vás nejkrásnější na celém světě?

Karel

Řada lidí ho zná. Ještě větší (nebo delší) řada lidí ho nezná. Je to můj spolubydlící. Člověk, který nechodí do školy a celý den sedí u počítače. Nemění si ponožky a nevětrá. Spí v tom samém spodním prádle, ve kterém byl celý den. K obědu sní dvě kila párků a hořčici pak nechá otevřenou ve spíži. Nemyje nádobí. Sbírá plastové vojáčky a lepí si je v něvětraných prostorech. Koupelnu po vysprchování (!) zásadně zavírá - nevětrá.

Bože, to je puch!

Tak tento můj Karel jede na měsíc do Prahy na praxi (je laboratorní zdravotník, nebo zdravotní laborant, nebo zdravotnický kolaborant).

Budu měsíc větrat.

Zavedení železnice bylo by na úkor veřejných zdravotních poměrů, pohyb rychlejší 41 kilometrů v hodině by cestujícím nevyhnutelně způsobil mozkové otřesy a šílenství, v obecenstvu pak závrať a nevolnost.

-
Bavorská královská lékařská rada, 1837

Závěrem lékařské rady se patrně řídí České dráhy, se kterými jsem absolvoval cestu z Plzně do Českých Budějovic, dlouhou 136 km, za 3 hodiny a 42 minut. Jednoduchými počty potom zjistíme, že náš vlak jel průměrnou rychlostí necelých 37 km/h. Jsem rád, že akciové společnosti leží na srdci mé duševní zdraví, jen patrně zapomíná, že 120 minut zpoždění je přinejmenším k zbláznění.

Anna a Walter

Napsala jsem mu dopis:
Drahý Waltře,
mám dojem, že už tě nezajímá co ti povídám. Vždy, když přijdeš domů, vypovídáš se o tom, co jsi všechno dělal, sníš co ti připravím a pak už jen čekáš až ti řeknu ´dobrou noc´, abys mohl jít spát, ráno odejít a být co nejméně se mnou. Nezajímám tě. Máš své problémy, kamarády a práci, ale já se z podivného důvodu nesmím k těmto věcem přiblížit. Já jsem jinde. Máš několik oblastí života, jsem snad ještě jednou z nich, ale nesmím se prolínat s ostatními. Víš, Waltře, sereš mě. A tak si myslím, že by bylo nejlepší se rozejít.
Anna
-
Odepsal:
Anno,
asi máš pravdu.
Walter
-
kretén