Ruští vtipálci

Lalalalalalalalala

Muži

Pověst o hře šachy je poměrně známá. Člověk, který ji vymyslel, byl předvolán před krále a mohl si říci co za tak skvělou hru chce. A on chtěl pouze obilí. Na první políčko šachovnice mělo přijít jedno zrnko, na druhé dvě, na třetí čtyři, pak osm a tak dále. Král se mu vysmál, že chce tak málo a dal obilí přinést. Velice se pak podivil, když mu královští matematici zjistili, že tolik obilí ještě nebylo na světě vypěstováno.
Zajímalo mne, kolik to asi je zrnek obilí a tak jsem si vzal papír a jal se počítat. Za hodinku jsem zjistil, že je to 18.446.744.073.709.551.615 zrn obilí, což, jak jistě uznáte, není málo. Jsa hrdý na svůj matematický výkon, chtěl jsem si to ověřit a hledal jsem na internetu nějakou kalkulačku, která by měla dostatečný počet míst. Nenašel jsem. V naprostém zoufalství jsem ještě vyzkoušel vědeckou kalkulačku nabízenou v příslušenství každého Windowsu a, světe, div se, takováto čísla by se tam vedle sebe vešla alespoň tři. Takže jsem vůbec nemusel hodinu sčítat 64 čísel, ale jednoduše vyťukat do kalkulačky příslušný příklad a výsledek jsem mohl mít během vteřiny.

Ženu by to asi napadlo ihned, zjistit, zda to neumí vypočítat ta nejdostupnější kalkulačka. Mne to nenapadlo a automaticky jsem sáhl po papíru a tedy mnohem delším způsobu jak to zjistit. Důležité ovšem je, že jsem u sebe žádnou ženu neměl a neměl mne tedy kdo upozornit, že věc se dá udělat mnohem jednodušeji. A to je dobře, to totiž nemá žádný muž rád, když je ženami opravován!

Pryč se vším! Vše sem!

Před dvěma týdny objevili v Týdnu Ameriku. Dnešní generace prý nemá proti čemu rebelovat, takže se ocitá v podivném světě, kde každý toleruje tomu druhému jeho oblečení, názory, hudbu, náboženství a bůhvíco ještě. Jsme příliš tolerantní a tak se utápíme v individualitě, že se zapomínáme sdružovat. Zkrátka nic nového.

Zamýšlel jsem se nad tímto tématem někdy v únoru, březnu, kdy mi byla položena otázka, jak bych charakterizoval svou generaci. Po chvíli přemýšlení jsem musel odpovědět, že jsme znudění, nemáme proti čemu bojovat a tak jen sedíme na zadku a čumíme před sebe. Od roku 38 až do devětaosmdesátého byla Česká republika v zajetí nějaké diktatury a lidé, měli-li touhu se proti něčemu bouřit, měli jasný cíl. A my teď? Proti čemu?

V souvislosti s nedávným svátkem jsem měl zase možnost zhlédnout několik filmů, i poslechnout si nějaké nahrávky z Václavského náměstí, kdy padal komunistický režim. A tak jako vždycky, i teď mi bylo smutno, že jsem tam nemohl být a vnímat to, cítit, být při tom. Ano, můžete namítnout, že se koná spousta demonstrací, proti radaru, pro radar, proti neonacistům, proti anarchistům, proti Židům, proti vládě. Ale (a snad je to z toho nicnedělání) z těchto demonstrací mám dojem, že stejně nic nezmění. Pojďme svrhnout vládu! A co? Nastoupí jiná, složená víceméně z těch samých lidí, a ničemu se nepomůže.

Bojím se, že nám chybí nepřítel. Nevíte o nějakém?

In the summertime

Jak potkali prezidenta

z oficiálních stránek Ústeckého kraje:
_
TISKOVÁ ZPRÁVA ze dne 15. 10. 2007
Zaznamenali jsme v první den oficiální návštěvy Václava Klause v Ústeckém kraji:
_
"... Také běžná slova se na chvilku zadrhla. Každého při setkání s prezidentem svazovala ojedinělost okamžiku, ale také úcta. K člověku, který je prvním mužem našeho státu. ..."
_
"... Do Ústeckého kraje přijel státník, který nad vší pochybnost ví o regionu mnohé, který se umí bavit vážně i nevážně, ví, jak v které situaci téma odlehčit anebo odvést řeč. Třeba otázkou, jak si nyní stojí v lize basketbalisté Děčína. Nebojí se nahlas přiznat, že zapomněl, kde se nachází v našem kraji nejvyšší místo, neostýchá se přiťuknou si na zdraví s vedle stojícím novinářem. Rád rozvádí své originální názory a nestydí se polemizovat. ..."
_
"... Nebál se obyčejných lidí, naopak, při jakémkoliv setkání si takové chvilky hýčkal, těšil se z nich, „neokřikoval“ ani náznakem členy své ochranky, dovolil přistoupit k němu tak blízko, že se tajil dech. Možná někde lidem až příliš, že, ač je prezident vyzýval, se trochu ostýchali rozpovídat. O to víc mu tleskali, mávali, fotografovali, přáli dobré zdraví. Ti odvážnější, a nebyli to jen novináři, se s ním přeci jen dali do řeči. Václav Klaus jim trpělivě naslouchal a stejně tak odpovídal. ..."


_

Sportuj - posílíš zisk!

Hokej se hraje v Budějovicích v tzv. Budvar aréně. Ale není to zvláštní, že podnik vyrábějící a prodávající v určitém smyslu drogu je zároveň sponzorem sportovních utkání a jejich stadionů?

_

Vůbec je to zajímavé, člověk by řekl, že se v Budvar aréně budou provozovat závody pičů, ne to asi není to správné slovo, konzumentů tohoto nápoje například v tom, kdo toho vypije nejvíc, kdo hodí delší šavli, kdo vyčůrá výše.

Podobně v Sazka aréně bych nechal pobíhat všechny sázeče a schválně bych soutěžil v tom, kdo vyhraje nejvíce peněz, kdo prohraje nejvíce peněz, kdo uhodne jaké číslo si teď myslím apod.

_

Pochopil bych, kdyby sportovní stánky sponzorovaly společnosti, které trochu ví, co je sport zač a tak trochu s ním mají co dočinění. Třeba Adidas aréna, nebo Olpran aréna. To by alespoň trochu dávalo smysl.

Přece nechceme, aby nám za chvíli vyrůstaly Marlboro arény, Philip Morris arény atd.

Ačkoli, v Brdech možná brzy vyroste British American Tobacco aréna.