Fiat Tipo - auto plné dobrodružství

Tipo je automobil pro správné muže, kteří se nebojí výzev a dobrodružství!

Chcete ráno vstávat s nejistotou, zda nastartujete?
Chcete trnout na benzínce strachy, zda se zase nepřisálo víčko nádrže?
Chcete, aby vám měnilo barvu ze stříbrné na oranžovou před očima?
Baví vás čekat padesát kilometrů, než se auto roztopí? (pro prvních deset zájemců slušivá zimní bunda zdarma)
Milujete zvuky cvakání, praskání, bouchání a vrzání?
-
Odměnou vám bude minimální spotřeba,
velkorysý prostor a
pocit, že opravdu řídíte.
-
Pro dámy:
nebojte se, na tohle auto váš milý nikdy žádnou nesbalí!

Přečtěte si to dřív než Hollywood

Hollywood se chystá natočit Pýchu a předsudek. Se zombíky. Snad aby to nebyla taková nuda. Přeci jen, lidi mají radši filmy, ve kterých rozhoduje poctivá rána mečem.
Budiž jim k dobru, že se to nechystají točit podle Jane Austenové, ale podle knihy Pýcha a předsudek a zombies.
Jenže po tomhle filmu už Austenovou nikdo číst nebude.

Vztek

Někdy má člověk vztek. Musí ho tutlat, třeba kvůli společnosti, musí zavřít oči, počítat do deseti, zpívat si oblíbenou píseň a z hluboka se několikrát nadechnout. Tak to jde pár dní, týdnů, někdy i měsíců, ale jednou musí ten tlak ven, vybuchne.
Jsem na začátku, zavírám oči, zklidňuji se. Nenacházím zatím vybití pro svůj vztek.
Ono to není zase až tak zdravé, prý něco s tlakem, srdcem, cévkami a mozkem.
-
"Kdyby věci probíhaly standardním způsobem, zřejmě bych vás vítal nejen jako předseda České strany sociálně demokratické, ale také jako předseda vlády České republiky." Takhle hovořil Jiří Paroubek ke sněmu socialistů v Praze.
-
Na to už je potřeba několik písní v hlavě, alespoň půl hodiny klidného dýchání a nejlépe jít a tomu kreténovi rozbít hubu!

Co týden dal

Poslanecká sněmovna bude dnes porcovat medvěda. Kadaňští blogeři na to zareagovali v předstihu svými polemikami o ochráncích zvířat, vegetariánství a lidských dostizích. Čeká nás (zatím) největší schodek v historii, všichni to čekali, přesto se diví.
Včera měl na UJEPu přednášku Radim Uzel. K vysokoškolákům mluvil o geometrickou řadou rostoucí populaci, bezpečném sexu, antikoncepci. Nikdo se nic nového nedozvěděl.
Byl jsem nazván čurákem, protože jsem jel ve městě 45, místo 50 km v hodině.
V sobotu dojely dva (krásné) žluté trabanty, řízené českými posádkami, do Kapského města. Soudruzi z NDR valí oči.
Ukázalo se, že Vietnamka, která vyhrála se svou knihou cenu Knižního klubu, je chlap. Navíc Čech jak poleno.
Začala platit Lisabonská smlouva. Skoro nikde se to nerozmazávalo. A nejméně na Hradě.
Ruský válečný zajatec a posléze dozorce v německém vyhlazovacím táboře Ivan Demjanjuk bude souzen. Je mu devadesát, údajně mu zbývá jedenáct týdnů života. Symbolicky má soud s ním smysl. Prakticky bych to ale nechal na ten soud poslední.

Pravda o pádu berlínské zdi

Mám rád francouzské prcky. S Napoleonem nás pojí stejný komplex (on se ho ale nebál, právě v důsledku tohoto komplexu, pojmenovat po sobě). De Funés byl jako komik vynikající, i když na ty jeho filmy se poslední dobou nějak méně dokáži dívat. A mým posledním oblíbencem je prezident Sarkozy.
Spojuje totiž Napoleona a Funése dohromady. Nosí podpatky, aby byl vyšší (jak by ne, vždyť má něco málo kolem 165 cm - skrček, já mám 170!), vedle jiných státníků si musí stoupat na stoličky. K jeho velkým posledním vtípkům patří vzpomínky na pád berlínské zdi.
Vidím ho, jak ráno v listopadu 89 přichází do své pracovny: "Kluci, hej, kluci, tady dole, dneska se mi zdálo, že se něco stane. Vidím město, jehož zeď rudých hvězd se dotýká. A ta zeď padá!" Nastartoval renaulta, cestou se stavil na chalupě pro krumpáč (byl tam od soboty, Sarkozy sám vykopal celý septik) a nedbaje předpisů prosvištěl dálniční koridor do západního Berlína. Tam stály u zdi srocené davy, ale nic se nedělo. A najednou, všichni pociťují takové blažené teplo, ano, je tam, Nicolas Sarkozy, chápe se krumpáče a vší silou uhodí do nejbližší tvárnice. Ještě jednou, dvakrát, potřetí a zeď padá. Tisíce východních Němců ani nedutají, malý velký muž si stoupá na vedle stojícího trabanta a křičí: "Běžte a nebojte se, utíkejte! Jste volní, užijte si svobodu, kterou jsem vám dal já, Nicolas Sarkozy!"
-
Opodál stojí dva Němci.
"Was hat er gesagt?"
"Ich weiss nicht, er spricht francözisch, das verstehe ich nicht."
"Hm, egal, gehen wir Coca-Cola kaufen."

Po hodně dlouhé době hodně dobrý chleba

Dnešní chleba není to, co býval. Je divně bez chuti, druhý den zgumovatí a třetí den je dobrý leda pro kachny. V Hypernově jsem si dnes koupil sedmizrný chleba za 19,90.
A sežral jsem ho skoro celý (zatím).
-
-
Myslíte, že od Hypernovy dostanu něco za reklamu?

Parkující ženy a malí muži

Víte, proč ženy neumějí parkovat?
Protože je muži pořád přesvědčují, že 12 cm je ve skutečnosti 25cm.
-
Dnes jsem pomáhal jedné paní vyjet z řady zaparkovaných automobilů. Auta stála kolmo k chodníku, stačilo jenom natočit kola rovně a mohla vyjet. Ale byl to neřešitelný problém. Tak jsem s tím vyjel já a alespoň jsem zjistil, že dvacet let starý fiat má pohodlnější sedačky, než nová fabie.
-
Dáma si nevěděla rady, tak si řekla o pomoc. Oč je to lepší, než jiná slečna ve focusu, která mne naštvala minulý týden, když se pokoušela vyjet z řady podélně parkujích aut. Auta před a za ní brala jako mantinely, kterých, když se dotkla, poznala, že už dál nemá couvat. Mně to bylo vcelku jedno, stál jsem před ní, takže si akorát pomuchlala espézetku o mojí kouli.
-
Jistě, nárazníky jsou od slova narážet. U dědovy škodovky, nebo mého šuplíku, by se tak asi daly ještě použít, ale u nových aut s nárazníky nalakovanými, s integrovanými čidly, už je to o hlubokém sahání do peněženky.
-
Co z toho vyplývá? Chlapi, buďte spokojení s tím, co máte a přestaňte jim něco nalhávat.