Proč vůbec pošta?

Terezka si posteskla, proč nenapíšu něco pozitivního o poště, ale pořád si na ni stežuji.
Samozřejmě, kdyby se mi tam nelíbilo, nedělal bych tam už čtvrtým rokem. Brigáda na poště je skvělá.
Rozložení dne:
Člověk sice musí velice brzy vstávat a vyrazit na rajon za každého počasí (v zimě - klobouk domů, dámy!), ale zase, když to jde, je doma do dvanácti a má celý den volno.
Fajny kolektiv:
Samé ženy ve věku od třiceti do padesáti let, pro které je mladý (krásný a chytrý) chlapec jako já příjemným zpestřením a tak si jej hýčkají koláči, buchtami a různými nádivkami. Pravda, občas se musí přetrpět řeči o menstruaci, operaci dělohy a bůhví čem, o čemž já vůbec nemám ponětí, ale je tam zábava.
Dýška:
Z každého důchodu máte dýška. Důchodci, držíce v ruce deset tisíc, si vždy dovolí třeba padesátikorunu obětovat pro zpoceného a uříceného doručovatele (těžko říci jestli toho na konci měsíce nelitují). Někdo taky dává jenom korunu, dvě a myslí si, kolik si za to nekoupím věcí, ale to jsou ročníky 1925 a níže. Jsou ale také lidé, kteří dávají šedesát i sto korun. Potom se dýško s dýškem sejde a máte za den dvě tři stovky. A to je příjemné.
To je jen pár detailů z brigády na poště. Kdo si to chce zkusit, může příští rok, ale počkjte, až si to zarezervuji sám.

Píchání

Před 196 lety byl Napoleon poražen u Waterloo. Když se mu donesla zpráva, že se bitva pro něj nevyvíjí úplně nejlépe, zvolal prý "Merde!". V dané situaci mu to nikdo, myslím, neměl za zlé. Podivnější by bylo, kdyby řekl něco ve smyslu "Jářku, to je ale zatrolená situace".
Napoleon byl sprostý. Moje spolužačka mi nedávno vysvětlovala, proč nepoužívá plnící pero, bojí se prý, že by jí jednou vystříklo a zašpinilo všechno na stole. Při slově VYSTŘÍKLO se celá třída otočila. A to nebyla zdaleka tak sprostá jako Napoleon.
To už jsme na tom tak špatně, že slova jako honit, stříkat, nebo žalud jsou, řekněme, faux-pasní?
-
I když, přiznám se, při představě, že divoký kanec žere žalud, mne začne bolet v rozkroku.

Moje auto

Od dědy jsem dostal jeho starého Fiata Tipo.
Má najeto ke čtvrt milionu kilometrů, z linky sjíždělo, když se u nás začalo na náměstích zvonit klíči, semtam nejdou odemknout dveře spolujezdce a zadní okénka jdou stánout jen do půlky. Taky hodně rezne a je dost hlučné.
Zase na svůj věk nic nežere, jezdí skoro na vzduch. Takže na těch pár cest do Ústí mi to zatím bude stačit.
Rez budeme brousit až o prázdninách, tak jsem se rozhodl, že ji na fotce zatím zakryji cenzurou.

-

Anekdota

Paroubek si na mítingu s některými voliči potřásá rukou.
Přistoupí k němu stará paní: "Čest práci, soudruhu!"
Paroubek: "To jste si spletla dobu, babi!"
Paní: "Ale tebe ne, panáčku, tebe ne!"

O čem přemýšlím, když nemohu usnout

Jedu autobusem z Kadaně do Chomutova, sednu si na sedačku s jehlou a nakazím se hroznou nemocí. Čeká mne dlouhé a bolestivé umírání a tak raději věnuji čas sestrojení stroje času, abych se mohl vrátit a varovat se před tím autobusem.
Užuž se chystám nastoupit do autobusu, když tu ke mně přistupuje ... to jsem přeci já! a varuji se před tím. Pojedu až příštím spojem.
-
A teď se nad tím zamysleme. Kdybych se vrátil v čase, varoval se a nejel autobusem, nikdy bych se nenakazil. Jenže to bych tedy neměl důvod se vracet v čase. A když nebudu mít důvod vracet se v čase, tak se nevrátím, nastoupím do autobusu a nakazím se. A tak pořád dokola.
-
Problém je v tom, že svět chápu jako jednu jedinou časovou linii. Ono jich ale musí být vedle sebe několik, stejně plynoucích, abych mezi nimi mohl přebíhat a jedno Já varovat. Tím bych tedy změnil jednu linii, kde bych se nenakazil, ale v ostatních bych nejspíš nakažený byl. Potom je tu tedy otázka, proč bych se vracel, když se ve své linii nemám možnost uzdravit. Jedině pro zachránění všech mých Já, jenže kolik těch linií vlastně může být. Dvě - jedna plusová a jedna mínusová? Nebo více?
-
A hlavně, když změním jen jednu linii, ta už nebude korespondovat s tou mojí ´nakaženou´ a tak tam bude sice žít člověk jménem Jiří Nebeský, ale budu to já, když jsem měl zemřít na tu nákazu?
-
Možné světy jsou fascinující!

Proč nejsem fejsbukistou

Google zavedl doplněk ke svým mapám, Street View, kde můžete sledovat, co se právě děje v ulicích zatím velkých měst. Jezdí jimi autíčko, které vše natáčí a rovnou posílá do databáze. Lidé jsou tak zaznamenáváni se svými milenkami, zvracející před hospodou, s kamarády apod. A těm lidem to samozřejmě vadí. Nechceme být sledováni na každém kroku. Přesto se rádi exhibujeme. Už ani nečekáme na otázku "co děláš?" a rovnou se na svých profilech a stránkách vytahujeme: Právě jsem se vyblil po tý včerejší pařbě, jdu si umýt vlasy.
Zrovna vařím špagety s boloňskou omáčkou.
Žehlím manželovy košile.
-
Když začal Honza psát svůj blog, měl podobu fejetonistických a myšlenkových úvah jednoho intelektuála. A tuto podobu si víceméně udržel. Tak ty blogy chápu i já, když mne něco pálí, když chci někoho pobavit, když chci ze sebe něco vyblít, hodím to na blog. Už jsme u toho. Oko Velkého bratra nás pozoruje, ví o každém našem pocitu. Někdo si udělal z blogu deníček.
Dneska jsem HO zase viděla, měl dlouhé vlasy a podíval se mne!!!!
Dneska jsem psal seminárku a protože si myslím, že je fakt dobrá, tak si přečtěte.
Včera jsem byl tam a tam, viděl jsem tam to a to, pak jsem vohnul tu a tu a nakonec jsem jí to a to strčil tolikrát a tolikrát tam, tam a tam.
-
A Velký bratr začal znát i naše kroky. Ale nebyli bychom to my, kdybychom mu to neusnadnili. Proč by měl Velký bratr číst všechny blogy, všechny deníčky, sledovat nás na google mapách? My mu to vyslepičíme sami. A vznikl facebook.
Dříve se u nás na koleji domlouvali párty, pitky, chlastačky, pařby a kdovíco ještě jednoduše. Do každého patra se hodil papírek DNESKA, 8. PATRO, 20:00. Již tomu tak není, vše se domlouvá na facebooku. Takže o těchto akcích nevím. Taky nevím, co měly Adéla s Monikou k obědu, s kým se vyspala Eliška a kdo kdy dělá zkoušku.
Ono by se přitom stačilo jich zeptat. Jenže jak, když jsou všichni pořád na počítači a píší co právě dělají? A co právě dělají, když pořád jen píší?

Tak nám zabili Mirka, paní Müllerová

Vláda padla. Paroubek zvítězil. Skutečně?
Česká republika je za polovinou předsednictví EU, během nějž důvěra ve vládu stoupala vzhůru. Je to takové zaprděné čecháčkovství: "jó, to von když může mluvit s tolika důležitejma lidma, to von ten Toporánek bude asi borec". Nedělám si iluze o vedoucích lidech EU, budou to obyčejní lidé jako my všichni. Přesto si myslím, že právě pro to čecháčkovství bylo vyslovení nedůvěry vládě v této době naprosto nesmyslné a pro Paroubka sebevražedné.
A tak, i když jsem se zařekl, že už to nikdy neudělám, pravděpodobně dám v dalších volbách hlas ODS. Podporovat nějakou menší stranu by totiž teď ničemu nepomohlo a výhra ČSSD by byla zase sebevražedná pro mne.