blog jednoho člověka

Veřejné prohlášení k incidentu ze dne 20. 10. 2011 před garáží domu č.p. 1512-1511, ul. Koželužská v Kadani

2011-10-20T20:39:00.004+02:00

Dnes, 20. října 2011 v odpoledních hodinách jsem zastavil svůj vůz s přívěsným vozíkem před garážemi domu č.p. 1512-1511, ul. Koželužská v Kadani a tím jsem majiteli krajní garáže znemožnil přístup ke garáži. Toto se stalo z důvodu vykládky sádrokartonových desek a stavebních tvárnic a odnosu toho materiálu do rekonstruovaného bytu ve jmenovaném domě č.p. 1512-1511 a také z důvodu velice špatné parkovací situace v celé ulici. Celá vykládka materiálu trvala 15 minut.
Po jeho hrubém slovním napadení jsem jej nazval hulvátem, na kterémžto výroku trvám.
Dodávám, že k podobným vykládkám materiálu spojených s chvilkovým blokováním garáží jmenovaného domu přistupuji často, vzhledem k již zmíněné špatné parkovací situaci v ulici, a vždy na slušné upozornění majitelů garáží umožním jejich přístup.
Vzhledem k již zmiňovanému arogantnímu a hrubému slovnímu napadení ze strany majitele krajní garáže došlo k hádce a k již zmiňovanému označení majitele garáže za hulváta.
Incidentu nelituji, opakuji, že trvám na všem, co jsem při dané hádce řekl a doufám v lepší sousedské vztahy.

Krteček na samovýletě v Itálii

2011-07-19T08:19:00.019+02:00

Protože si Krteček potřeboval odpočinout, vyrazil na dovolenou do Itálie. Tam odpočíval, válel se na pláži a věnoval se sportu.

Jenže takové válení Krtka nemohlo bavit celý týden. A tak se vydal do Commacchia, malého městečka, kterému se prý říká (jako každému druhému v té oblasti) malé Benátky.

Po dlouhé procházce se samozřejmě potřeboval protáhnout.

Jindy zase tolik pálilo sluníčko, že Krtek strávil celý den u bazénu.

Koupání zakončil vynikající italskou zmrzlinou.

Jednoho večera si Krtek koupil lahev červeného vína.

Asi víno Krtkovi moc nesedlo, takže, když se probudil , šel se projít po pláži a sbíral mušličky.

Moře bylo teplé, svítil úplněk a na Krtečka padl splín.

A tak sbalil pěknou kočku.

Bylo to smutné loučení.

Aby se děti o prázdninách nenudili ...

2011-06-14T08:21:00.003+02:00

... mohou si opakovat shodu podmětu s přísudkem.

Z pohádky

2011-05-13T20:15:00.001+02:00

Pařezová chaloupka. Vchází Vochomůrka, zlostně bouchá dveřmi a hází čepici na stůl. Křemílek zdvihá hlavu od Lesních listů.
K: Tak co, nic?
V: Ne.
K: To snad není možný. A kdo teda?
V: No hádej.
K: Fakt?! To mi řekni, kdo se za něj přimluvil? Byls za tou Bohdalkou?
V: Jasně, všechno bylo domluvený, slíbila, že jim namluví Maggie v nový sérii Simpsnů.
K: Tak jak je možný, že to nevyšlo?
V: Mluvil jsem teď s Vilíkem a ten říkal, že Rakosníček má nový autíčko na klíček.
K: Ale Rakosníček je náš! To by nám přece neudělal!
V: Udělal, jak vidíš. Taky prej slíbil Bratrům v triku nový modrý kalhotky s laclem.
K: To si snad děláš srandu!
V: Nedělám. Podmazal je. Bratři v triku to potom hnali přes Kosí bratry. Kosáci to dali sojce vod Krakonoše. Krakonoš má obrovskej vliv, zatlačil na Krbce, Krbec šel za Abrhámem, ten se přimluvil u Havla, no a Havel kámoší s Formanem. Jamile to bylo v Hollywoodu, tak to šlo rovnou do NASA.
K: Hmm, tak na to bych neměl žaludek.
V: Taky proto neletíme my, ale Krteček.

Sny a dluhy, co nás drží nad vodou

2011-04-11T11:36:00.007+02:00

Faktický krach Sazky má dalekosáhlejší důsledky, než které teď můžeme vidět. Několik málo šťastlivců nedostane vyplacenu výhru v řádu desetimilionů korun, několika málo přejícím lidem je těchto nešťastníků líto.

Ale co ti ostatní, kteří pravidelně chodili ve středu a v neděli vsadit svá čísla? Sazka byla malou nadějí na lepší žití. Pravděpodobnost výhry byla menší než minimální, ale byly tu sny, se kterými lidé k terminálům chodili, kvůli těmto snům. "Potřebuji nové tlumiče, tak si koupím los, co kdyby. Aby mohly moje děti vyběhnout za ranního rozbřesku smočit nohy v rose, chtěl bych jim koupit dům s velkou zahradou, vsadím si, co kdyby." Jsou to takové malé sny a radosti, o kterých člověk přemýšlí, když jde ráno do práce, když večer nemůže usnout. Neupínáme se k nim, ale zasníme se, co bychom mohli, kdyby ... "Jednou si koupím velkou stodolu a udělám z muzeum veteránů."

Když teď člověk nemá ani minimální naději vyhrát, o čem potom může přemýšlet před spaním? "Jsem tak nešťastný člověk, práce málo placená, muzeum nikdy nebude, jdu se oběsit." Poruchy spánku, bolesti hlavy, tělo chátrá.

I beze snů jsou tu ale stimulanty, které nás donutí jít ráno do práce. Nejsou tak barevné a veselé jako naše bláznivé sny. Jsou to hypotéky, půjčky, úvěry, splátky. Člověk, který nemá dluhy, může snadno sklouznout k lenosti. "Ano, mám práci, která mne nebaví, ale ráno z té postele vylézt musím, potřebuji splácet nový byt". Dluhy nám přikazují mít práci, nutí nás vstávat brzy ráno a vracet domů za tmy. Jenže kdyby tu dluhy nebyly? "Práce mne nebaví, dám výpověď a budu čekat, až se najde nějaká lepší." Mezitím člověk leží doma, z podpory těžko může těžko rok cestovat a tak začne sledovat dopolední telenovely, tloustnout, pustnout.

Pod diktátem dluhů se tedy udržujeme v pracovní schopnosti.

Ať už sny anebo dluhy, obojí nás udržuje při životě. Jednoho se nechceme vzdát, druhého bychom chtěli, ale nemůžeme.

Jak to bylo s lékárničkami

2011-03-08T10:49:00.002+01:00

Kancelář poslance ČR.

"Nazdáár, ty vole, tebe už sem neviděl..., že se neozveš, co máma, už je to lepší? Dáme vizoura?"

"Čus, jo, díky, je jí líp. Nalej. Ale proč sem tady. Potřeboval bych nějaký rito, ty dva hotely, cos mi dal loni, už jsem dostavěl, neni co dělat."

"Hm, to nebude tak lehký, už nejsem na místním rozvoji, letos mi dali dopravu, do tý ty nic neděláš. Píše, co?"

"Ty vole, to neni problém, za dvě hodinky sem tady se živnostňákem na co chceš, hlavně když to posype."

"Tak se na to podíváme. Chceš stavět silnice?"

"Ne, silnice ne, Bárta teď blbne v Ústí, bůhví, kdy by se dostal i k nám. Popojedem."

"To je fakt, nebudeme ho dráždit. Tak co díry v silnici, řekneme, že máš nejlepší maltu a budeš záplatovat. Už jsi stavěl, na to nebudeš potřebovat ani nový papíry."

"Jenže, ty vole, mě už ta zedničina nebaví. Tam sou hovno lidi, s cikánama nevíš, jesli ti přijdou do práce a ukrajinci to samý - nemá to pořádný papíry, furt dohadování s těma imigračníma blbečkama."

"To je fakt, na to dáme další kolo! Ty vole, mám to! To je paráda! Nakoupíš si obvazy a takový ty pičoviny a budeš z nich skládat lékárny do aut! Dyť je to jednoduchý! Nakoupíš to řekněme za kilčo, prodáme to za, no, ať nežeru, tři kila, ňáký drobný sežere to tam naskládat, takže vejdělek na jedný lékárně bude třeba stopade. V republice je asi šest a půl mega aut, podej mi tu kalkulačku, to máme ... do prdele, votevřeme další flašku!!"

"Ale lidi už lékárny maj, ne?

"Seš blbej, nebo co? Řekneme, že komise pro ... třeba nehodovost ... došla k závěru, že v lékárně musí bejt nová restuta ... resituč .... no prostě ta maska a lidi si budou muset koupit novou!"

"A ty víš, jak to protlačit? Rozumíš, kolik to bude stát?"

"Neměj péči, při tom, co si nahrábneš, tě to ani nezasvrbí."

"Tak fajn, na naše ..."

"Na nás!"

"Ty hele, jenže to je taková jednorázovka, za půl roku mě tady máš zase."

"Ty vole, to je fakt. Tak potom uděláme vopravdickou komisi, tam si sednu já a seženu ňáký známý a my potom dojdeme k závěru, že s tím lidi neumí pracovat a uděláš zase nový lékárny."

"A lidi budou zase kupovat. Ještě, že tě tady mám."

"Vždyť proto sem tady, ty vole, pro lidi, ne?"

Byl John Lennon šovinista?

2011-02-25T07:40:00.008+01:00

Dobrý den, dámy a pánové.

Vítám vás na dnešní přednášce z cyklu genderových zamyšlení a rozborů známých osobností, obrazů, filmů apod. Dnes si položíme otázku, zda byl John Lennon šovinista. A já trochu překvapivě hned na začátek prozradím svou tezi, kterou se budu snažit po celou dobu obhajovat a snad vás dostat na svou stranu. Tedy: John Lennon byl macho jako býk!

(vzrušený šum v sále, omdlévání slabších jedinců)

Je to tak - prosím o první obrázek.

John Lennon hraje na kytaru, ale všimněte si jeho nezúčastněného pohledu. On nevnímá, co hraje, on se rozhlíží po obecenstvu, jako by říkal "tak kterou si dneska vezmu do šatny?". Ano, je to tak, večírky, pijatyky a - a to se nebojím říct nahlas - to, co bychom dnes nazvali swingers parties, to vše patřilo k The Beatles jako Měsíc k Zemi.

Že si Lennon vybral víme sami. A opět - prosím obrázek - se sami můžeme přesvědčit, jak jen svým výběrem dokázal svůj nezměrný šovinismus.

Což netouží každý muž po mladé asiatce?! Přiznejte si, pánové, vy takové mladé dívky chcete! Vaše vrozená perverzní pedofilie vás k tomu přímo nutí a nejinak tomu bylo u Johna Lennona. Dokazoval si akorát svoje mužství na mladé a o dvě hlavy menší křehké dívence, která se do něj bláznivě zamilovala, podlehla jeho oplzlým řečem a slibům, že jí vezme na výlet Žlutou ponorkou.

A co je nejhorší, opustil svou ženu! Ano, přátelé, Lennon se vrhá do náruče, která ještě ani nemá dost síly, aby ho objala a nechává za sebou manželku, přátele, kapelu. To vše je ochoten ztratit kvůli dvaceti minutám rozkoše s asiatkou! To dokáže jedině muž!

Prosím další obrázek.

Nejznámější obrázek Lennona a jeho DRUHÉ ženy Yoko Ono. Co nám říká tento výjev? Lennon utiskuje svou ženu v posteli, nahý ji přemlouvá k odporným praktikám, tře se o ni, do ucha jí šeptá nepublikovatelné výrazy a všimněte si polohy jeho levé ruky - jako by říkal "budeš mi po vůli, jinak tě uškrtím", stejně jako levá noha, kterou přehazuje přes svou ženu, čímž jí zabraňuje kamkoli utéct - ano, je to tak, Lennon na této fotografii jasně říká "jsi moje, můj majetek a můžu si s tebou dělat co chci!!!!!"

Prosím další obrázek.

Ach ano, slavná postelová scéna. Myslíte si snad, že by dokázala žena nanosit do postele (bíle povlečené!!!) tolik špinavých věcí? Ne, samozřejmě, že nikoli - byl to opět jeden z typických obrazů Lennonova chtíče, kterým chtěl celému světu dokázat své samectví, když se veřejně vystavoval se svou partnerkou v posteli.

Tím jsem tedy, na poměrně jasných příkladech dokázal Lennonův šovinismus a snad jsem i trochu pomohl ke zbourání mýtu, jaký si kolem sebe snažil tento muž vytvořit - totiž jako mírotvorce, bojovníka za čistou lásku. Tím opravdu John Lennon nebyl.

Děkuji vám všem za pozornost.

poznámka: Blog jednoho člověka nemá nic proti Johnu Lennonovi, jen mu vadí tendenční výklady některých děl

Dopis představitelům ESF

2011-01-02T20:17:00.008+01:00

Dopis představitelům ESF

Vážení,

jako příjemce příspěvků na budování lepší společnosti prosté rozlišování na většiny a menšiny, jako budovatel lepších zítřků pro sociálně slabé, jako spolutvůrce světa bez bariér, bez předsudků proti seniorům a jako spoluhubitel výsměchu zdravotně znevýhodněným spoluobčanům, kteří jsou (nebojím se tato slova použít) našimi bratry a sestrami v jedné velké rodině zvané Evropská unie, se obracím na vás, představitele a dárce podpory z Evropského sociálního fondu.

Občanské sdružení, jehožto jsem šťastnou součástí, je realizátorem projektu financovaného z prostředků Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Díky těmto nemalým penězům se nám již podařilo nechat si udělat diáře v kožené vazbě, na dva tisíce kusů propisek, bloky na malování, notebooky, abychom se nemuseli na filmy dívat prehistorickým způsobem v televizi, na mobilní telefony (ačkoli - co je to za telefon, považte, že fotoaparát má rozlišení jen 2mpix!), plastové desky na cokoli a štítky na jména, aby hned každý věděl, s kým má tu čest. Vše přirozeně opatřené logy povinné publicity.

Díky těmto užitečným věcem se náš projekt úspěšně rozeběhl a já vás tímto žádám o navýšení celkové dotace, neboť se během jeho realizace vyskytly problémy a výdaje, se kterými nebylo v průběhu tvoření návrhu rozpočtu projektu počítáno.

Předně potřebuji opravit auto. Jedná se o dvaadvacet let starý vůz, který zvítězil v anketě Automobil roku 1989. Vůz byl vyroben v Itálii a jedná se tudíž o Evropské historické dědictví, kterým se snažím reprezentovat vyspělost evropského automobilismu a zmírňovat léty zažitý předsudek, že Italové dělají auta rozbitá již na výrobní lince. Navíc je automobil využíváni v rámci projektu, občas s ním vozím chlebíčky na naše merendy, tedy workshopy.

Mým druhým problémem je bydlení. Domnívám se, že za stávající situace, kdy bydlím načerno u načerno bydlících lidí, tedy tato dvojitá černota neprospívá mému pracovnímu výkonu. Věřím, že se mé nasazení za zlepšení podmínek v sociální oblasti zvýší minimálně o padesát procent, když budu moci mít vlastní byt, řekněme 4+1, v novostavbě, kolem jednoho sta metrů čtverečných (o dům si neříkám, nejsem svině). Klidně si dám na dveře cedulku, že tento byt je financován z prostředků EU.

Toto jsou mé nároky na následující pololetí.

Loučím se s vámi s přátelským pozdravem ´nemusí z Evropy pršet, jen když kape´.

Dědova škodovka

2011-01-02T10:03:00.005+01:00

Odemykám garáž. Snažím se sundat zámek, zase si odřu klouby na ukazováčku a prostředníčku. Stojí tam, přikrytá plachtou, aby na ní nepadala omítka ze stropu. Otevřít dveře u řidiče, potom spolujezdce, otevřít motor. Zapumpovat, pořádně, jo, to stačí. Sytič. Nastavit sedačku, zrcátko. Klíč do zapalování, start, otočí se jednou, podruhé, polechtat plyn a je to.
Jedničku, rozjezd. Vypadla. Znova, držím, dvojku, jedeme.
-
Dědova škodovka je skvělá. Před dvaadvaceti lety si jí děda vyzvedával v Mototechně v Ústí nad Labem. Proti jeho předchozímu autu měla tahle stahovací okénka i vzadu, otáčkoměr, pátý kvalt, vyhřívané zadní okno, prostě luxus.
První dlouhou cestu absolvovala škodovka do Německa, hned po revoluci jeli děda s babičkou za příbuznými k Dortmundu. A potom na výlet do Hamburgu. Američtí vojáci, kteří za nimi jeli v autobuse se prý chodili na to divné auto dívat a předjížděli je tři minuty, aby se dostatečně vynadívali.
Do Německa se pak škodovka vydala ještě nekolikrát, naposledy na pohřeb babiččina bratrance. Jezdila ale pořád, po celé republice a když jsem si udělal řidičák, i já s ní jezdil všude možně. Do Libice, do Budějovic (jestli dobře počítám, tak dokonce dvakrát), všelikých malých výletů nepočítaně.
-
Pozor, budeme projíždět celou Plzní. Zapni topení, větrák a doufej, že nebude moc semaforů. Vaříme, nevadí, počkáme čtvrt hodinky, než to vychladne, dojdu koupit zatím vodu, tak tři litry pro jistotu.

Dobré konce

2010-12-21T22:09:00.002+01:00

Proč mají lidé rádi dobré konce? Protože jim nic jiného nezbývá. I kdyby nakrásně chtěli špatné konce, neumí je popsat.
Čtete román o horolezci, který se utrhne na skále a jeho lano se zachytí o výstupek, pomalu se řezajíce o malé kamínky. V ichformě se horolezec vrací do dětství, vzpomíná si na první ukradenou hračku ze školky, první pusu na pusu v první třídě. Potom se omlouvá všem svým láskám, kterým byl nevěrný, všem, kterým nepomohl, když ho potřebovali. Poslední vzpomínka je pro jeho milovanou ženu a děti, horolezec jim přeje krásný život, nechce aby pro něj moc truchlili, blablabla. Když už je smířený úplně se vším (dvě kapitoly jsou věnovány hovoru s Bohem) a z lana zbývají jen nitky, objeví se na vrcholku záchranná parta a horolezce zachrání. Vrací se domů jako nový člověk, jedno oko nezůstane suché.
Proč to? No protože nikdo neví, jak popsat vše po posledním okamžiku horolezcova života. "A potom spadnul a umřel." "... najednou se přede mnou objevil kužel světla a já cítím, že k němu musím dojít ...". Všechno co napíšete, bude i přes superrealističnost románu jen vaše představa o tom, jak to vypadá, když člověk umírá, což by mohlo vaše dílo totálně shodit. Je lepší ho zachránit, podané lano, vrtulník, i chvojí, do kterého horolezec se dá popsat tak, že tomu lidi uvěří. Smrt se popsat nedá.
Proto lidé mají rádi dobré konce. Protože musí.

Odboráři demonstrují

2010-09-22T07:47:00.008+02:00

Odboráři stáních zaměstnanců protestují proti snižování platů státních zaměstnanců.

Upozorňují na to, že už teď musí šetřit, hlavně na vybavení:

A hlavně policisté se obávají úbytku pracovníků a tedy nárůstu kriminality:

Milý zloději, ...

2010-08-26T10:12:00.004+02:00

Milý zloději,

doufám, že ti Tipo dobře slouží. Ne, nedoufám, já vím, že ano. Tak si tedy pamatuj:

To auto od tebe nic nechce. Bude asi potřeba dolít olej, ale ještě lepší by bylo, kdybys ho vyměnil, už jsem na něm dost najel. V zimě bude blbě startovat, nezapomínej na sytič a klíč drž tak dlouho, dokud nechytne. Neboj se, chytne. V nejhorším případě můžeš ukrást startovací kabely z našeho služebního auta. Baterka je ani ne rok stará, s tou problém nebude, ale startér zlobí, když přelezeš plot nějakého vrakoviště (bacha na Bystřici, tam mají velké psy!), určitě něco najdeš. Jezdí to na jakoukoli naftu, dokonce jsem měl dojem, že když jsem tam dal levnou naftu (ONO), jelo to živěji. Ostřikovače jsem ti dolil, to máš v pohodě. Kufr nejde zvednout celý, pozor na hlavu. Pravé přední kolo dost ucházelo, ale vyměnil jsem ti duši, snad už to přestane zlobit.

Horší je to s tlumiči, ty už mají odslouženo, takže přes díry a prahy opatrně, na pole a D1 raději vůbec nejezdi.

Buď na něj hodný.

A jestli jsi ho už někde ve stodole rozřezal, tak ať ti shnijou ruce až k ramenům.

Zobraz ďábla - posílíš mír

2010-06-25T21:49:00.001+02:00

Na obalu našeho cedéčka
bude ukřižovana ďáblice
a na bradavkách bude mít hvězdičky.
Protože jsme fakt drsný
ale je to taky o citech.

za Kadaň moderní

2010-06-18T07:56:00.003+02:00

Město Kadaň, v rámci zapojení do celostátního programu Internet na každém rohu, využilo výhodné nabídky nákupu internetových terminálů z ruského Jakutska. První terminály už byly instalovány na městských hradbách:

Seru na lidi!

2010-06-16T08:51:00.002+02:00

Jsme mistři světa

2010-05-24T07:16:00.001+02:00

Otevíráme zlatou bránu!! Přepište dějiny!!
-
Napište třeba, že svatý Václav dostal infarkt.

Co nového ve schránce?

2010-05-23T09:58:00.002+02:00

Do schránky nám chodí Severočeské listy, noviny vydávané krajem, tedy jakýsi předvolební masturbátor socdemáckého ega.
Nedávno přišly i Krajské listy, podle obsahu tuším, že je vydává krajské zastoupení ODS.
-
Nejhorší je, že obojí se tiskne na křídový papír.
Ani prdel si s tím nevytřete.

2010-05-23T09:45:00.002+02:00

Slovensko je demokratická země, jestli chce někdo mlátit buzeranty, nikdo mu bránit nebude.

Jak se vám líbí?

2010-03-29T14:05:00.004+02:00

Čech Josef Karas je druhým nejhezčím mužem světa. Volali mi, ale já bych neměl čas na ty přehlídky, cestování, focení a pózování.
Nicméně - dámy, vám se líbí?!

Opět jedna politická

2010-03-29T11:29:00.002+02:00

Špidla byl jediným rozumným člověkem v čele sociální demokracie, na tom se, myslím, shodne většina lidí. Někteří mu sice vyčítali šedomyšovitost, ale není to nakonec to, co český člověk od úředníka očekává? Takový typický rakousko-uherský úředník, v hlavě to má srovnané, zná toho hodně, ví, kdy co užít, kdy jaký paragraf aplikovat, kam podat jaké lejstro, není moc vidět, ale pracuje pilně jako mraveneček. Tehdy se mohla socdem stát tím, čím snad byla za první republiky - jasnou volbou pro mladé lidi, studenty a střední třídu. Že se tam ale vyšplhali čeští humpoláci, nejprve Gross, který neuměl ani do sedmi napočítat a potom Paroubek, odlišní a přesto tak podobní, maloměšťáctví v ryzí podobě, to už je jiná věc.
Stejně jako Špidla působí Nečas. Takový tichý, nenápadný člověk, kterého byste si pozvali na večeři, protože je vám prostě sympatický ani nevíte čím. Protože už ODS asi nemá šanci vyhrát volby, může se stát důstojnou opozicí. Takovou opozicí, které lidé budou její námitky věřit.
Nečas není v čele strany, ale být by tam měl.

Dušemír

2010-03-03T14:40:00.002+01:00

V mé duši je mír. Mám nemnohá přání: skromnou chaloupku s doškovou střechou, ale dobrým ložem, dobré jídlo, mléko a máslo, dočista čerstvé květiny za oknem, přede dveřmi pár krásných stromů, a kdyby mne Pán Bůh chtěl učinit dokonale šťastným, dopřál by mi zažít tu radost, že na těch stromech bude viset nějakých šest sedm mých nepřátel. S dojetím v srdci bych jim před jejich smrtí odpustil všechny nečestnosti, které na mně za života napáchali - musíme přece odpouštět svým nepřátelům, nikoli však dříve, než mají na krku provaz.

-
Heinrich Heine, Myšlenky a nápady

Upocený sport

2010-03-01T15:35:00.003+01:00

Jiří Paroubek slibuje (už tady by mohl můj příspěvek skončit, to není nic nového), že až bude premiérem, přesune péči o sport z MŠMT přímo na svou osobu. Populismus jako prase, to vidí každý rozumný člověk.
Paroubek si ale neuvědomuje, že celý jeho nápad je zbraní dvojsečnou a že se mu může krutě vymstít. Češi jsou choulostiví na prohrané turnaje, volají po odvolávání trenérů a předsedů všelijakých svazů. Tady nezapomínají jako při tom, kdo potopil vládu, kdo rozhazoval peníze, kdo sliboval a nesplnil.
Při výkonech naší hokejové reprezentace tak nebude mít Paroubkova vláda dlouhé tvání. Po první prohře bude vyokněna ze Strakovky.

Prasečí chřipka je záludnější, než si myslíme

2010-02-03T08:37:00.002+01:00

Armáda vydala rozkaz očkovat všechny vojáky proti prasečí chřipce. Vrchní velitel Klaus se ale rozčílil a zadupal. Náčelník generálního štábu se utíká poradit s vládou. Ta o celé věci chce nechat rozhodnout hlavního hygienika.
A ten se mezitím prasečí chřipkou nakazil.

Aby toho sexu nebylo málo ...

2010-02-01T20:55:00.003+01:00

Prezident JAR Jacob Zuma je prý závislý na sexu a měl by se léčit (tedy, byl z toho obviněn, nemusí to být úplně pravda). Tiger Woods je zavislý na sexu a léčí se.
Já říkám, že toto je důsledek genderové a hlavně feministické lobby. Neoholená podpaždí pomalu ovládají svět!
Závislost na sexu?! Více takových Zumů a Woodsů!!

Fuckbook

2010-02-01T19:45:00.003+01:00

Napadlo mne založit stránky fuckbook.com, sociální síť (podobnost s facebookem čistě náhodná), na které by se každý člověk mohl svěřit s kým, kdy a jak měl naposledy sex.
Každý uživatel by měl k dispozici kalendář, do kterého by zapsal, kdy má čas a jeho přátelé by se potom k němu na určité doby přihlašovali, aby spolu tito mohli mít pohlavní (ale nejen ten) styk. Byla by tím zaručena určitá dynamičnost celé sítě, neboť by se nikdo nemohl vymlouvat na to, že už dlouho nic, že se nudí a tak podobně. Zcela účelně by pak každý uživatel měl ve své fotogalerii pouze fotografie přirození, zadnic, u žen pak i ňader (u mužů by nebyla ňadra přípustná), aby hned každý věděl, do čeho jde.
Doufal jsem, že stránky budou sponzorované společnostmi Primeros, Durex a EroticCity, kteréžto by mohly zasílat zájemcům prezervativy a různé pomůcky, aby počteníčko bylo co nejvíce šťavnaté.
K dispozici by byl velký výběr erotických her:
Strategická Majitel vykřičeného domu (hráč začíná jako vrátný v bordelu a musí se propracovat až na post nejvyšší, a to pomocí udávání zákazníků rodinám, prodejem použitého spodního prádla prostitutek, apod.)
Střílečka Oplodni mne (hráč má k dispozici penis a střílí spermie do vagíny, za které dostává body; bude-li spermií, a tedy bodů, alespoň deset miliónů, může ženu oplodnit a vyhrává; za spermie vstříknuté do análního otvoru se body odebírají)
Brutální Síň pana de Sade (myslím, nepotřebuje popis)
apod.
Bohužel jsem narazil na dvě nepříjemné věci
1. Po rozhovoru se Zuzou jsem usoudil, že ženy nerady mluví o svých sexuálních zážitcích detailně. Maximálně to kometují "hmmm, dobrý", "joooo, lepší", "super, fantastické", přičemž se usmívají, hledí k nebi a rukama naznačují, podobně jako rybáři. Na fuckbook by tedy byli přihlášeni většinou muži, což by vedlo k obrovské vytíženosti žen tam přihlášených, k dlouhým čekacím lhůtám a tedy i ztrátě prestiže a smyslu celého projektu.
2. Doména fuckbook.com už je zabraná víceméně stejným nápadem.

Proč muži masturbují

2010-01-29T20:24:00.004+01:00

Proč muži masturbují? Na to přinesl odpověď nedávný výzkum, kterého se Blog jednoho člověka zúčastnil. Jednalo se o výzku, mapující mužskou masturbaci od počátků, tedy raných dětských hrátek s pindíkem, přes pubertální obsesi prováděnou třináctkrát denně až po zasněné vzpomínání na kolečkovém křesle v nejzazším koutě domova pro seniory (čti seňory).
Výzkum byl dotován Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR (někteří lidé si vybírají práci právě kvůli masturbaci) a Ministerstvem pro menšiny ČR. Ministr Kocáb k tomu řekl: "Chci si ověřit, jestli si to černoši dělají stejně jako my bílí, i když mají mnohem delší penisy."
Značnou částkou podpořila projekt i Evropská unie. Předseda Evropské komise José M. Barroso tento výzkum zařadil do celoevropské akce ´Společnou masturbací za sjednocenou Evropu´.
-
Celkem bylo dotázáno na 20.000 mužů a chlapců ve věku od 16 do 78 let, ze všech možných sociálních a ekonomických skupin. Ti odpovídali anonymně, případně pod přezdívkami. Otázky se týkaly jak jejich začátků, tak i momentální situace. I když byli respondenti vybíráni přesně podle předem daných kritérií, našli se tací, kteří se účasti na výkumu přímo dožadovali:
"Dobrý den, tady manažer Ivety B., prý děláte něco o masturbaci."
"No, ano, co byste potřeboval?"
"Chci, abyste těm chlápkům dal fotku Ivety, aby si ti chlapi u toho honili. Víte, to cédéčko se vůbec neprodává."
...
Muž pod přezdívkou ´sexymozek´ místo sebe poslal manželku. "Můj muž teď nemůže, kojí naší malou dcerku, má totiž větší prsa než já."
-
A výsledek výkumu? Pro mnohé to bylo šokující zjištění. Poslankyně Hana Šedivá (ČSSD) dokoce vykřikovala na zasedání sněmovny: "Dámy a pánové, tohle nesmí ven. Nikdy! Vždyť to je anarchie, nic jiného! Co nás čeká příště? Skupinové masturbování na náměstích, v parcích a fotbalových stadionech?!" (v tuto chvíli zazářily oči všem poslancům mužského pohlaví, dokonce i kníže se probudil a slastně mlasknul)
-
Muži masturbují, protože je to baví.

Pět míst, kde budete určitě zavražděni

2010-01-04T08:53:00.004+01:00

Z nedávného výzkumu agentury SVČVZFT (Společnost pro výzkum četnosti všemožných zhůvěřilostí ve filmu a televizi) při BJČ (blog jednoho člověka) vyšlo pět míst, kam by bylo neradno jezdit na dovolenou. Jsou to místa s vysokou pravděpodobností vraždy.
1. Midsomer
Tato vesnička už prakticky neexistuje. Polovina obyvatel byla vyvražděna a druhá polovina sedí za ty vraždy ve vězení. Stejný poměr (tedy jeden mrtvý na jednoho vraha) zůstává i mezi přistěhovalci. Je ovšem s podivem, že se sem ještě vůbec někomu chce.
2. město New York
Chcete-li zemřít neobvyklou smrtí, je toto místo určeno právě vám. Úřad starosty vydal rozpis útoků na město, abyste si sami mohli vybrat:
Pondělí a čtvrtek - mimozemské existence, toužící vymazat život na zemi
Úterý a pátek - Godzila
Středa - příroda (na výběr široká škála tajfunů, tsunami, hurikánů a kobylek)
víkendy - atomové bomby Sovětského svazu, Číny a KLDR
3. stát Kalifornie
Pravděpodobnost, že budete zabiti je v Kalifornii skutečně vysoká, budiž vám útěchou, že případ budou vyšetřovat ti nejlepší kriminalisté: Policajt z Beverly Hills, Columbo, Kriminálka Las Vegas, Policajt ze San Franciska ..
4. německá dálnice
Všechna auta, jedoucí po německých dálnicích jsou vystavena velkému riziku v podobě modrého mercedesu, jedoucímu až 250 km/h, řízenému jedním vysokým bělochem a jedním pomenším Turkem. V případě, že byste na ně narazili, máte téměř stoprocentní jistotu, že vaše auto najede na sud, zábranu, žebřík, či šikmou plochu, aby mohlo být vymrštěno do výšky, dopadlo na bok, udělalo několik přemetů a nakonec vybuchlo.
5. všechna místa, kde se objeví Jessica Flatcherová
Nikdo nechápe, jak je možné, že tuto dámu pořád někam zvou, když všude, kde se objeví, dojde k vraždě. Každého logicky napadne, že tedy ona musí být tím masovým vrahem. Bohužel, tato dáma dokáže vždy svou vraždu navléknout na někoho jiného s pomocí své fantazie a předlouhým líčením toho, jak to mohlo být.

Fiat Tipo - auto plné dobrodružství

2009-12-15T13:01:00.004+01:00

Tipo je automobil pro správné muže, kteří se nebojí výzev a dobrodružství!

Chcete ráno vstávat s nejistotou, zda nastartujete?
Chcete trnout na benzínce strachy, zda se zase nepřisálo víčko nádrže?
Chcete, aby vám měnilo barvu ze stříbrné na oranžovou před očima?
Baví vás čekat padesát kilometrů, než se auto roztopí? (pro prvních deset zájemců slušivá zimní bunda zdarma)
Milujete zvuky cvakání, praskání, bouchání a vrzání?
-
Odměnou vám bude minimální spotřeba,
velkorysý prostor a
pocit, že opravdu řídíte.
-
Pro dámy:
nebojte se, na tohle auto váš milý nikdy žádnou nesbalí!

Přečtěte si to dřív než Hollywood

2009-12-14T09:31:00.006+01:00

Hollywood se chystá natočit Pýchu a předsudek. Se zombíky. Snad aby to nebyla taková nuda. Přeci jen, lidi mají radši filmy, ve kterých rozhoduje poctivá rána mečem.
Budiž jim k dobru, že se to nechystají točit podle Jane Austenové, ale podle knihy Pýcha a předsudek a zombies.
Jenže po tomhle filmu už Austenovou nikdo číst nebude.

Vztek

2009-12-07T11:09:00.003+01:00

Někdy má člověk vztek. Musí ho tutlat, třeba kvůli společnosti, musí zavřít oči, počítat do deseti, zpívat si oblíbenou píseň a z hluboka se několikrát nadechnout. Tak to jde pár dní, týdnů, někdy i měsíců, ale jednou musí ten tlak ven, vybuchne.
Jsem na začátku, zavírám oči, zklidňuji se. Nenacházím zatím vybití pro svůj vztek.
Ono to není zase až tak zdravé, prý něco s tlakem, srdcem, cévkami a mozkem.
-
"Kdyby věci probíhaly standardním způsobem, zřejmě bych vás vítal nejen jako předseda České strany sociálně demokratické, ale také jako předseda vlády České republiky." Takhle hovořil Jiří Paroubek ke sněmu socialistů v Praze.
-
Na to už je potřeba několik písní v hlavě, alespoň půl hodiny klidného dýchání a nejlépe jít a tomu kreténovi rozbít hubu!

Co týden dal

2009-12-02T08:54:00.004+01:00

Poslanecká sněmovna bude dnes porcovat medvěda. Kadaňští blogeři na to zareagovali v předstihu svými polemikami o ochráncích zvířat, vegetariánství a lidských dostizích. Čeká nás (zatím) největší schodek v historii, všichni to čekali, přesto se diví.
Včera měl na UJEPu přednášku Radim Uzel. K vysokoškolákům mluvil o geometrickou řadou rostoucí populaci, bezpečném sexu, antikoncepci. Nikdo se nic nového nedozvěděl.
Byl jsem nazván čurákem, protože jsem jel ve městě 45, místo 50 km v hodině.
V sobotu dojely dva (krásné) žluté trabanty, řízené českými posádkami, do Kapského města. Soudruzi z NDR valí oči.
Ukázalo se, že Vietnamka, která vyhrála se svou knihou cenu Knižního klubu, je chlap. Navíc Čech jak poleno.
Začala platit Lisabonská smlouva. Skoro nikde se to nerozmazávalo. A nejméně na Hradě.
Ruský válečný zajatec a posléze dozorce v německém vyhlazovacím táboře Ivan Demjanjuk bude souzen. Je mu devadesát, údajně mu zbývá jedenáct týdnů života. Symbolicky má soud s ním smysl. Prakticky bych to ale nechal na ten soud poslední.

Pravda o pádu berlínské zdi

2009-11-14T11:03:00.003+01:00

Mám rád francouzské prcky. S Napoleonem nás pojí stejný komplex (on se ho ale nebál, právě v důsledku tohoto komplexu, pojmenovat po sobě). De Funés byl jako komik vynikající, i když na ty jeho filmy se poslední dobou nějak méně dokáži dívat. A mým posledním oblíbencem je prezident Sarkozy.
Spojuje totiž Napoleona a Funése dohromady. Nosí podpatky, aby byl vyšší (jak by ne, vždyť má něco málo kolem 165 cm - skrček, já mám 170!), vedle jiných státníků si musí stoupat na stoličky. K jeho velkým posledním vtípkům patří vzpomínky na pád berlínské zdi.
Vidím ho, jak ráno v listopadu 89 přichází do své pracovny: "Kluci, hej, kluci, tady dole, dneska se mi zdálo, že se něco stane. Vidím město, jehož zeď rudých hvězd se dotýká. A ta zeď padá!" Nastartoval renaulta, cestou se stavil na chalupě pro krumpáč (byl tam od soboty, Sarkozy sám vykopal celý septik) a nedbaje předpisů prosvištěl dálniční koridor do západního Berlína. Tam stály u zdi srocené davy, ale nic se nedělo. A najednou, všichni pociťují takové blažené teplo, ano, je tam, Nicolas Sarkozy, chápe se krumpáče a vší silou uhodí do nejbližší tvárnice. Ještě jednou, dvakrát, potřetí a zeď padá. Tisíce východních Němců ani nedutají, malý velký muž si stoupá na vedle stojícího trabanta a křičí: "Běžte a nebojte se, utíkejte! Jste volní, užijte si svobodu, kterou jsem vám dal já, Nicolas Sarkozy!"
-
Opodál stojí dva Němci.
"Was hat er gesagt?"
"Ich weiss nicht, er spricht francözisch, das verstehe ich nicht."
"Hm, egal, gehen wir Coca-Cola kaufen."

Po hodně dlouhé době hodně dobrý chleba

2009-11-10T18:01:00.003+01:00

Dnešní chleba není to, co býval. Je divně bez chuti, druhý den zgumovatí a třetí den je dobrý leda pro kachny. V Hypernově jsem si dnes koupil sedmizrný chleba za 19,90.
A sežral jsem ho skoro celý (zatím).
-
-
Myslíte, že od Hypernovy dostanu něco za reklamu?

Parkující ženy a malí muži

2009-11-10T16:47:00.006+01:00

Víte, proč ženy neumějí parkovat?
Protože je muži pořád přesvědčují, že 12 cm je ve skutečnosti 25cm.
-
Dnes jsem pomáhal jedné paní vyjet z řady zaparkovaných automobilů. Auta stála kolmo k chodníku, stačilo jenom natočit kola rovně a mohla vyjet. Ale byl to neřešitelný problém. Tak jsem s tím vyjel já a alespoň jsem zjistil, že dvacet let starý fiat má pohodlnější sedačky, než nová fabie.
-
Dáma si nevěděla rady, tak si řekla o pomoc. Oč je to lepší, než jiná slečna ve focusu, která mne naštvala minulý týden, když se pokoušela vyjet z řady podélně parkujích aut. Auta před a za ní brala jako mantinely, kterých, když se dotkla, poznala, že už dál nemá couvat. Mně to bylo vcelku jedno, stál jsem před ní, takže si akorát pomuchlala espézetku o mojí kouli.
-
Jistě, nárazníky jsou od slova narážet. U dědovy škodovky, nebo mého šuplíku, by se tak asi daly ještě použít, ale u nových aut s nárazníky nalakovanými, s integrovanými čidly, už je to o hlubokém sahání do peněženky.
-
Co z toho vyplývá? Chlapi, buďte spokojení s tím, co máte a přestaňte jim něco nalhávat.

Hlava děravá

2009-10-06T18:08:00.002+02:00

Jiří Paroubek obviňuje ODS z toho, že se snaží vířením kauz kolem ministra Peciny a výhružkami odchodů jejich ministrů z vlády, vehnat naši zemi do totálního politického chaosu.
Paroubek zapomíná na to, že to byl on, kdo bezúčelně položil Topolánkovu vládu a zmařil veškeré kroky k co nejrychlejším volbám.
-
Paroubek odmítá jednat s TOP 09, je to podle něj seskupení přeběhlíků, kteří ani nemají volební mandát, ani se nepodíleli na sestavování "prozatímní" vlády.
Paroubek zapomíná na dvě věci:
1. instituci přeběhlíků vytvořil on sám už po volbách v roce 2006
2. členové TOP 09 se na sestavování podíleli, jen v dresech jiných týmů
-
Paroubek rád zapomíná.

Vrtošivý stařík se raduje

2009-10-04T10:54:00.002+02:00

Irové se vyjádřili pro Lisabonskou smlouvu. Jindy rebelující Poláci slíbili, že ji ihned schválí také. A Klaus se tetelí štěstím. Celá Evropa teď čeká jen na něj. Možná čeká, že mu budou lézt do zadku. Možná chce celou věc prodlužovat do britských voleb.
Každopádně je teď v samém středu dění.
A to se mu líbí.

Sluníčko, srdíčko, láska ...

2009-09-28T08:51:00.005+02:00

Bylo mi řečeno, že můj poslední článek je opět návratem na starou vlnu a ať se toho koukám držet, že ty předchozí jsou ... takové ... zvláštní.
Takže vy si myslíte, že nemůžu být zamyšlený romantik?!
Tak čum, vole obře:
-
Moje jahůdko,
podávám ti svoje srdíčko na dlani, abys jej připojila k tomu svému, aby mohla společně tlouci. V tvých očích odráží se celá noční obloha a já v ní hledám tu svou hvězdičku. Jsem tam? Když se směješ, jak by vánek hladil jemné chmýří babího léta, které ti přistává ve vlasech. Neboj, dušičko moje, dám ho pryč a budu se dívat na tvůj vodopád vlasů, který jak barokní rám lemuje tvé tvářičky. Rád se v tom vodopádu topím, rád jím proplouvám. Tvá ňadra jsou dvě kuličky hroznů, jen je utrhnout. Ne, neboj se, neublížím jim, jen je pohladím, možná se jich lechce dotknu rty, abych ochutnal jejich chuť.
Broskvičko moje, chci ti do náruče přinést všechno bohatství světa, jen, když to bude znamenat, že budeme navždy spolu.
-
Tak, a jedny kalhotky nezůstanou suchý.

Politická krize? Ale kdeže!

2009-09-17T08:01:00.003+02:00

Myslíte si, že naší republiku ovládá politická krize? Nenechte se vysmát. Teprve teď je ta pravá politická pohoda:
Lídři nejsilnějších stran věděli, že budou volby a že do nich musí jít s nějakým programem. Tento program pak bude jen stěží splnitelný, protože nelze lidem říct "nic vám nedáme, je krize", ale zároveň fakt nejde nic dát, je krize.
Následující vláda by tak propadla na plné čáře, došlo by na nutné škrty a v příštích volbách, možná opět uměle vyvolaných (po krizi, přirozeně, až si to všechno vyžere), by si neškrtla.
Takhle to všechno zůstává na Fischerovi, kterému vlastně o nic nejde, do politiky se nežene, v příštích volbách kandidovat nebude, tak co si nezařádit.
A o to jde - všichni důležití se zbaví nepříjemných povinností a ti nastrčení si konečně můžou dupnout (zaplať Pán Bůh za to!). Protože se (snad) moc nebudou chtít nikomu zavděčovat, přijatá opatření by mohla mít i nějaký smysl.
A tak jsou všichni v pohodě.
A Jirka se může konečně v klidu těšit na porod.

Vůně trika

2009-09-05T21:02:00.003+02:00

Cestou domů mne na céčku praštila do nosu vůně prádla, které viselo na balkóně. Paní domu asi používá nějaké staré máchadlo, protože, jakmile jsem to ucítil, vybavila se mi naše stará koupelna, tatramatka a celá ta situace, snad někdy kolem páté třídy, kdy jsem se v neděli koupal a věděl, že musím jít zítra do školy a vůbec se mi nechtělo a hned vytanuly na mysl chodby 4. základky a všechny ty pocity, které jsem míval, problémy, které jsem strašně řešil a zkrátka jsem se vrátil o těch do svých deseti, jedenácti.
Lidský čich je nejvýraznější pamatovák. Ve vůni jednoho kokosového krému je skryto mnohem víc, než si člověk dokáže v paměti vybavit. To nejsou jen pohyby, dotyky, to jsou hlavně ty pocity, které vám žádná paměť nemůže dát.
Možná jsou to pocity krásné, možná ne. Možná se pro ně člověk může trápit, když mu připomínají něco špatného. Ale může se v nich vrátit i zpět do chvíle, kdy mu bylo nádherně, kdy byl čas vedlejší a kdy kocovina z nevyspání byla vlastně veselou, příjemnou tečkou za chvílemi, které měly trvat pořád.
A tak vlastně chápu lidi, kteří přivonívají k věcem, které jim něco připomínají. K trikům, polštářům, dekám ...

Děti

2009-08-31T09:33:00.003+02:00

Když se narodí dítě, je to obvykle radost.
Jedna kadaňská legenda říká, že když se stavěla kaple Čtrnácti svatých pomocníků, přistoupila k dělníkům měšťanka s otázkou co to tam staví.
"Kapli Čtrnácti svatým pomocníkům", odpověděli kameníci.
"Ha ha ha, jestli je nějakých čtrnáct pomocníků, ještě k tomu svatých, tak to nosím pod žebry čtrnáct dětí!" V tu chvíli hned u rozestavěné kaple porodila čtrnáct dětí.
A to byl, milé děti, důkaz toho, že Čtrnáct svatých pomocníků skutečně existuje.
Tolik pověst, ale nikomu snad nedochází, že ty děti byly vlastně za trest a žádné požehnání!
Já se na dítě těším a chtěl bych ho klidně hned. Jedna moudrá osoba mne poučila, že mít dítě rozhodně není o penězích. A tak, i když na dítě nemám, chtěl bych ho. Je to někdy vysilující, ale zároveň mne nikdy nepřestane překvapovat šíře dětské fantazie.
Taky asi není blaženěšího pocitu, než když vás dítě samo vezme za ruku. Ono vám věří, spoléhá na vás a ani ho nenapadne vás nějak zradit, protože to děti neumí, nechápou a neví, co to je, narozdíl od dospělých.
Děti jsou tak krásně čisté. Možná proto bych nějaké chtěl mít, abych se od něho mohl učit.

Tanec na ulici

2009-08-28T10:16:00.000+02:00

Potkávám je pořád, ty lidi, co poslouchají na ulici hudbu v sluchátkách tak nahlas, že ji s nimi slyší i celá ulice. Taky ji poslouchám. Je to dobré ke zkrácení cesty, člověk se více otevře pozorování věcí kolem sebe, protože není rušen troubením aut, povídáním kolemjdoucích a štěkáním psů.
Občas, když se mi do uší dostane hezká písnička, si poskočím, občas, když je ještě lepší, mám chuť tančit, objímat kandelábry a přeskakovat lavičky. Dnes, cestou do kláštera, mne takhle málem roztančila Sway od Deana Martina. Tu píseň jsem si stáhl, když jsem ji poprvé slyšel v televizi, v reklamě na kafe. Chlápek tam podává svojí (snad svojí) přítelkyni šálek kafe, ona se chce napít, zvedá ho a na talířku najde prsten. Z toho usuzuji, že ji ten pán požádal o ruku. Jestli si ho vzala, už se nikde neříká. Ale jestli dělá dobrou kávu (určitě lepší, než ten divně gestikulující slizoun z jiné reklamy na 3 v 1), tak nevidím důvod, proč ne.
Jenže tahle píseň mne vedla k zamyšlení nad otázkou svatby. Proč se vlastně lidé berou? Podle židokřesťanské tradice (ale spíš té židovské, abych si přihřál česnečku) se musí muž a žena spojit, aby se teprve stali člověkem (muž se oŽENí), svatba je tedy potřebná, abych se cítil jako člověk a ne jako půlčík. To beru, nic proti. Ale, podívejme se kolem sebe, na nějakou tradici už se dávno kašle a tak tedy – proč se lidé berou?
Z pragmatických důvodů („aby se naše děti narodily do úplné rodiny“), z poblouznění a zamilovanosti („teď jsi pro mne ta jediná na světě“) a někdy také z lásky. Nevím, jestli je to mým rozpoložením v poslední době, ale ta láska je na tom to nejúsměvnější. Svatba je krásná věc, těším se na ni, ale když vidím, kolik zařizování, obíhání, peněz a času spolyká, ptám se právě: „Kde je ta láska?! Ta oslava dvou zamilovaných půlčíků, kteří se stanou jedním člověkem?!“ Svoji svatbu si představuji trochu jinak, jako věc mne a mojí partnerky, bez stovek pozvánek, koláčků, darů, šatů, zkoušek. Vždyť je to vlastně naše spojení.
A proto jsem nakonec na ulici netančil.

Krize snění

2009-08-28T06:55:00.003+02:00

Před šestačtyřiceti lety měl Martin Luther King sen.
Snít je přirozené, krásné, někdy možná strašidelné. Nejhorší je, když člověk snít přestane. Protože o čem hlavně sníme? O budoucnosti, o tom, koho, jak, kdy bychom chtěli potkat. O tom, kde bychom s ním chtěli být. O tom, kde bychom chtěli být my sami později.
Když se snít nedaří, je něco špatně. Najednou v budoucnosti nevyvstává situace, osoba, meta, které bychom chtěli dosáhnout. Takové okamžiky někdy přichází, nejhorší na nich je, že pro tu letargii člověk ani nevidí podněty, které by ho ke snění měli vést.
Neumět, nebo nemoci snít je moc ošklivý stav. Může se taky stát, že začnete psát článek na blog a v půlce si uvědomíte, že ho možná ani nechcete dopsat, protože to to nemá hlavu ani patu.
Za pár dní mi začnou prázdniny, skoro celý měsíc nebudu mít co na práci. Normálně bych se snad měl těšit, ale bez schopnosti snění se vlastně září bojím, protože si vůbec nedovedu představit co budu dělat.
Snad tedy alespoň snít.

Jak moc máme rádi?

2009-08-26T14:53:00.004+02:00

Terezka mi občas pokládala otázku "jak moc mne máš rád?".
Všichni říkáme "mám ho moc rád", čímž vyjadřujeme nějakou hodnotou (moc), že máme někoho rádi. Naopak říkáme "nemám ho moc rád", abychom ukázali, že tato hodnota (ne moc) je menší, než ta předchozí (moc > ne moc).
-
A já se ptám: když někoho máte rádi a on přijde třeba o nohy, máte ho rádi o ty nohy méně?

Rozpady a zániky

2009-08-23T11:45:00.003+02:00

Před 1533ti lety zanikla Západořímská říše. Před dvaceti lety vytvořili obyvatelé Pobaltí přes 600 kilometrů dlouhý lidský řetěz, aby tak ukázali touhu po rozpadu jiné říše.
Věci zanikají a rozpadají se. Mně se rozpadl nedávno výfuk a krátce na to odešly brzdy. Ale jezdíme jak diví dál. Jiným se rozpadají vztahy, zaniká láska, stane se. Dá se na to odpovědět citátem Efraima Kišona, který by dnes oslavil pětaosmdesáté narozeniny: "Špatného manžela lze zcela jednoduše opustit a začít znovu. S dobrým manželem musíme vydržet celý život. Proto není větší trest pro ženu než dobrý manžel."
Někdy se některé věci prostě ztratí. A člověk je hledá a hledá a vůbec mu nemusí dojít, že už se třeba dávno někde rozpadly. Jako ten angličák, co jsem dostal od dědy, když jsem bylo ještě malé děcko. Krásný model Rolls-Royce, se kterým jsem byl králem pískoviště, zvlášť, když k němu do garáže později přibyl džíp, se kterým jsem zdolal všechny duny. A jednou se ztatil a jestli ho nemá některý z kluků, kteří mi ho záviděli, doma, tak už se asi někde rozpadá.
A o co celou dobu jde? Jdeme životem a někdy vědomě a někdy nevědomky dáváme příčinu rozpadu různých věcí, lásek, pocitů, i států. A nenaděláme nic. I když si myslíme, že jo.

Proč vůbec pošta?

2009-08-20T15:16:00.005+02:00

Terezka si posteskla, proč nenapíšu něco pozitivního o poště, ale pořád si na ni stežuji.
Samozřejmě, kdyby se mi tam nelíbilo, nedělal bych tam už čtvrtým rokem. Brigáda na poště je skvělá.
Rozložení dne:
Člověk sice musí velice brzy vstávat a vyrazit na rajon za každého počasí (v zimě - klobouk domů, dámy!), ale zase, když to jde, je doma do dvanácti a má celý den volno.
Fajny kolektiv:
Samé ženy ve věku od třiceti do padesáti let, pro které je mladý (krásný a chytrý) chlapec jako já příjemným zpestřením a tak si jej hýčkají koláči, buchtami a různými nádivkami. Pravda, občas se musí přetrpět řeči o menstruaci, operaci dělohy a bůhví čem, o čemž já vůbec nemám ponětí, ale je tam zábava.
Dýška:
Z každého důchodu máte dýška. Důchodci, držíce v ruce deset tisíc, si vždy dovolí třeba padesátikorunu obětovat pro zpoceného a uříceného doručovatele (těžko říci jestli toho na konci měsíce nelitují). Někdo taky dává jenom korunu, dvě a myslí si, kolik si za to nekoupím věcí, ale to jsou ročníky 1925 a níže. Jsou ale také lidé, kteří dávají šedesát i sto korun. Potom se dýško s dýškem sejde a máte za den dvě tři stovky. A to je příjemné.
To je jen pár detailů z brigády na poště. Kdo si to chce zkusit, může příští rok, ale počkjte, až si to zarezervuji sám.

Píchání

2009-06-18T10:38:00.005+02:00

Před 196 lety byl Napoleon poražen u Waterloo. Když se mu donesla zpráva, že se bitva pro něj nevyvíjí úplně nejlépe, zvolal prý "Merde!". V dané situaci mu to nikdo, myslím, neměl za zlé. Podivnější by bylo, kdyby řekl něco ve smyslu "Jářku, to je ale zatrolená situace".
Napoleon byl sprostý. Moje spolužačka mi nedávno vysvětlovala, proč nepoužívá plnící pero, bojí se prý, že by jí jednou vystříklo a zašpinilo všechno na stole. Při slově VYSTŘÍKLO se celá třída otočila. A to nebyla zdaleka tak sprostá jako Napoleon.
To už jsme na tom tak špatně, že slova jako honit, stříkat, nebo žalud jsou, řekněme, faux-pasní?
-
I když, přiznám se, při představě, že divoký kanec žere žalud, mne začne bolet v rozkroku.

Moje auto

2009-06-16T09:33:00.005+02:00

Od dědy jsem dostal jeho starého Fiata Tipo.
Má najeto ke čtvrt milionu kilometrů, z linky sjíždělo, když se u nás začalo na náměstích zvonit klíči, semtam nejdou odemknout dveře spolujezdce a zadní okénka jdou stánout jen do půlky. Taky hodně rezne a je dost hlučné.
Zase na svůj věk nic nežere, jezdí skoro na vzduch. Takže na těch pár cest do Ústí mi to zatím bude stačit.
Rez budeme brousit až o prázdninách, tak jsem se rozhodl, že ji na fotce zatím zakryji cenzurou.

Anekdota

2009-05-27T09:11:00.003+02:00

Paroubek si na mítingu s některými voliči potřásá rukou.
Přistoupí k němu stará paní: "Čest práci, soudruhu!"
Paroubek: "To jste si spletla dobu, babi!"
Paní: "Ale tebe ne, panáčku, tebe ne!"

O čem přemýšlím, když nemohu usnout

2009-05-17T08:34:00.004+02:00

Jedu autobusem z Kadaně do Chomutova, sednu si na sedačku s jehlou a nakazím se hroznou nemocí. Čeká mne dlouhé a bolestivé umírání a tak raději věnuji čas sestrojení stroje času, abych se mohl vrátit a varovat se před tím autobusem.
Užuž se chystám nastoupit do autobusu, když tu ke mně přistupuje ... to jsem přeci já! a varuji se před tím. Pojedu až příštím spojem.
-
A teď se nad tím zamysleme. Kdybych se vrátil v čase, varoval se a nejel autobusem, nikdy bych se nenakazil. Jenže to bych tedy neměl důvod se vracet v čase. A když nebudu mít důvod vracet se v čase, tak se nevrátím, nastoupím do autobusu a nakazím se. A tak pořád dokola.
-
Problém je v tom, že svět chápu jako jednu jedinou časovou linii. Ono jich ale musí být vedle sebe několik, stejně plynoucích, abych mezi nimi mohl přebíhat a jedno Já varovat. Tím bych tedy změnil jednu linii, kde bych se nenakazil, ale v ostatních bych nejspíš nakažený byl. Potom je tu tedy otázka, proč bych se vracel, když se ve své linii nemám možnost uzdravit. Jedině pro zachránění všech mých Já, jenže kolik těch linií vlastně může být. Dvě - jedna plusová a jedna mínusová? Nebo více?
-
A hlavně, když změním jen jednu linii, ta už nebude korespondovat s tou mojí ´nakaženou´ a tak tam bude sice žít člověk jménem Jiří Nebeský, ale budu to já, když jsem měl zemřít na tu nákazu?
-
Možné světy jsou fascinující!

Proč nejsem fejsbukistou

2009-04-22T19:09:00.003+02:00

Google zavedl doplněk ke svým mapám, Street View, kde můžete sledovat, co se právě děje v ulicích zatím velkých měst. Jezdí jimi autíčko, které vše natáčí a rovnou posílá do databáze. Lidé jsou tak zaznamenáváni se svými milenkami, zvracející před hospodou, s kamarády apod. A těm lidem to samozřejmě vadí. Nechceme být sledováni na každém kroku. Přesto se rádi exhibujeme. Už ani nečekáme na otázku "co děláš?" a rovnou se na svých profilech a stránkách vytahujeme: Právě jsem se vyblil po tý včerejší pařbě, jdu si umýt vlasy.
Zrovna vařím špagety s boloňskou omáčkou.
Žehlím manželovy košile.
-
Když začal Honza psát svůj blog, měl podobu fejetonistických a myšlenkových úvah jednoho intelektuála. A tuto podobu si víceméně udržel. Tak ty blogy chápu i já, když mne něco pálí, když chci někoho pobavit, když chci ze sebe něco vyblít, hodím to na blog. Už jsme u toho. Oko Velkého bratra nás pozoruje, ví o každém našem pocitu. Někdo si udělal z blogu deníček.
Dneska jsem HO zase viděla, měl dlouhé vlasy a podíval se mne!!!!
Dneska jsem psal seminárku a protože si myslím, že je fakt dobrá, tak si přečtěte.
Včera jsem byl tam a tam, viděl jsem tam to a to, pak jsem vohnul tu a tu a nakonec jsem jí to a to strčil tolikrát a tolikrát tam, tam a tam.
-
A Velký bratr začal znát i naše kroky. Ale nebyli bychom to my, kdybychom mu to neusnadnili. Proč by měl Velký bratr číst všechny blogy, všechny deníčky, sledovat nás na google mapách? My mu to vyslepičíme sami. A vznikl facebook.
Dříve se u nás na koleji domlouvali párty, pitky, chlastačky, pařby a kdovíco ještě jednoduše. Do každého patra se hodil papírek DNESKA, 8. PATRO, 20:00. Již tomu tak není, vše se domlouvá na facebooku. Takže o těchto akcích nevím. Taky nevím, co měly Adéla s Monikou k obědu, s kým se vyspala Eliška a kdo kdy dělá zkoušku.
Ono by se přitom stačilo jich zeptat. Jenže jak, když jsou všichni pořád na počítači a píší co právě dělají? A co právě dělají, když pořád jen píší?

Tak nám zabili Mirka, paní Müllerová

2009-03-24T19:01:00.004+01:00

Vláda padla. Paroubek zvítězil. Skutečně?
Česká republika je za polovinou předsednictví EU, během nějž důvěra ve vládu stoupala vzhůru. Je to takové zaprděné čecháčkovství: "jó, to von když může mluvit s tolika důležitejma lidma, to von ten Toporánek bude asi borec". Nedělám si iluze o vedoucích lidech EU, budou to obyčejní lidé jako my všichni. Přesto si myslím, že právě pro to čecháčkovství bylo vyslovení nedůvěry vládě v této době naprosto nesmyslné a pro Paroubka sebevražedné.
A tak, i když jsem se zařekl, že už to nikdy neudělám, pravděpodobně dám v dalších volbách hlas ODS. Podporovat nějakou menší stranu by totiž teď ničemu nepomohlo a výhra ČSSD by byla zase sebevražedná pro mne.

Stanovy mluví jasně

2009-03-23T10:33:00.002+01:00

Sledoval jsem (občas) zasedání ČSSD a jeho hledání místopředsedkyně strany. Ve stanovách se totiž píše, že ve vedení musí být alespoň jedna žena. Jenže co dělat, když žádnou nezvolíte? Směšně pobíhat a hledat kohokoli bez penisu. Připomělo mi to scénu z Pelíšků a slavnou větu "rozkaz zněl jasně, zlikvidovat muže s brašnou".
A také jsem si vzpomněl na to, co nám vyprávěl pan Kroupa, bývalý disident, dnes vedoucí katedry politologie na UJEPu. Když pracoval v Tesle, vyráběl tam televizory. Plán dne - vyrobit 1500 televizorů a vyexpedovat je do Sovětského svazu. Jenže nepřišla nějaká relátka, bez nich ty televize prostě nehrály. Co teď? Plán je jasný - vyexpedovat. A ta relátka se poslala později, oni už si to braťa (snad) nějak opraví.
Já bych do vedení vzal nějakou tu slečnu v oranžovém tričku. Sice asi nemá sexy mozek, ale může dělat parádu. Protože jinak nechápu, proč tam tu ženskou musí mít.

Serme si na hlavu!!!!

2009-03-02T23:47:00.000+01:00

Jo, dvacet let po revoluci. "Vy jste ta generace, která už nebude ovlivněná komunismem, vy už můžete začít něco dělat", říkal nám doktor Vokoun v Budějovicích. A co děláš, Jiří? Jsi v Ústí, stáváš se šedivým robotem, který se plně podvolí tomu, co fakulta přikáže, klidně i prodloužíš studium a když řeknou, prohlásíš, že Klaus je borec.
To jsme my, generace, která si z komunismu pamatuje snad jen jesle. V deváté třídě jsme se smáli Zemanovi, že přišel rovnou od vidlí. S Rathem nám úsměv mrzne. Když je nás dost, vyvěsíme tibetskou vlajkou. Příští týden půjde Ústím průvod Nechceme nácky v Ústí. Možná se i porveme, ale tak, aby to moc nebolelo.
A až se mne dcerka Anička zeptá "a tati, jaký to bylo, ta svoboda, konečně?", tak jí budu muset říct, že nevim. Že se nám ta svoboda nějak okrajovala až z ní nebyla svoboda, spíš jen -oda, nebo možná -a. "Víš, Andulko, v Praze mohla mohla bejt krásná knihovna, kontorverzní, každej by jí chtěl vidět, aby si mohl udělat názor, ale nešlo to ... a já ani nevím proč. Promiň."
Můj bratr se narodil v červnu 1989, on by mohl být zcela nezasažen. On by mohl už něco konečně změnit, já asi ještě ne, protože jsem nosil dupačky made in Husák, jenže to by za to musel dostat basu piv, buben a dvě kurvy na noc.
Dnes se mi někdo snažil tvrdit, že víra je mrtvá. "Tak jsi mrtvý i ty", povídám já, protože jsme ta skvělá židokřestěnská klultura a bez ní si nemůžeme ani prdnout, aby se to nedalo najít v Bibli. Jo, je to tak. A já jsem rád, protože se pořád máme o co opřít. Pořád se můžu utěšovat, že jednou ti špatní budou trpět a já jim v tom společném kotli budu konečně moci říct, co si o nich myslím. "Modlitba, poslední naděje zoufalců", říká Líza Simpsonová a já dodávám: "dokud je naděje, jsme i my". Brácha už nic mít nebude a ve své opilosti si rozbije hlavu o obrubník. A mne jen sere, že jsem nezakročil, když ten obrubník stavěli.
A tak si, přátelé, necháme srát na hlavu. A ty hovna nám tečou po tváři a my se oblizujeme a usmíváme se a děláme, že je to v pořádku, že to tak má být. A já se omlouvám svým dětem, Aničce i Ondrovi, že ty sračky budou muset uklízet.

Jak se staví sen ...

2009-02-19T12:16:00.000+01:00

Se
stavbou
domu je pořádné
práce! To si musíte vymyslet
kde bude vchod, schody, ložnice, kuchyň,
koupelna,obývák, garáž, záchody, špajz, sklep, chodba
a vana! Potom máte výpis z pozemkové knihy,geodézie, JZD, MNV, ONV

finanční referát, ONV zemědělský referát a nakonec zajdete k notáři. Pak je třeba sehnat si pořádný náčiní: především dobrý kladivo, kleště, mázlík, trubkovej mázlík, lopatu, rýč, krumpáč, hrábě, zednickou lžíci, metr, vodováhu, olovnici, úhelník, kolečko, kolečko doporučuju bantamový, prohazovačku, nebozez, dláto, hoblík, svěrák, pilník, rašpli, smirkovej papír, velký hrábě, malý hrábě a pilu rámovku. A co to zhltne materiálu! To máte písek, vápno, cement, cihly, tvárnice, překlady, krovy, latě, tašky, odpad, hřebíky, vruty, šrouby, dráty, dvojlinky, trojlinky, okapy, plechy, zemnící drát, elektroměr, pojistky, hromosvod, krabice pod vypínače, krabice odbočná. Musí se taky usadit okna, dozdít komín, začistit to po elektrikářích, postavit krb, v koupelně ohodit strop (pokud je rabicka – pletivo, metr široký, to se tluče na strop, nahodí se na to cement). A nakonec koš na odpadky, vyskakovací!

2009-02-17T20:23:00.000+01:00

Babiccina kuchařka

2009-02-07T18:20:00.001+01:00

Dnes jsem v televizi sledoval vaření na Nově s kuchařem Babicou, který prý vařil v německých restauracích, i jiných zemí světa a asi ho to opravňuje vařit v televizi. Dnešní díl byl o zvěřině, dělal se srnčí guláš (možná kančí, kdo ví?) a k tomu jako přílohu zvolil Babica tzv. Lyonské brambory. Ty mne zaujaly. Nejdříve uvařil ve vodě brambory, pak je nakrájel na měsíčky a dal smažit na pánev, zasypal solí a červenou paprikou, aby to chytlo barvu (nezhořklo to náhodou?). Do hrnce s vodou nalil ocet, osolil a najemno pokrájenou cibuli v tom asi jednu minutu vařil. Poté to všechno scedil, hodil k bramborám a bylo hotovo.
"Důležité je, aby se ta cibule vařila v octu, pak jsou to ty správné Lyonské brambory."
Když jsem se pak na internetu podíval na recept, téměř všude se brambory krájejí na plátky a pak se vaří, nebo pečou a hlavně o octu nikde ani slovo.
Už několikrát jsem o Babicovi četl jen to špatné a tak musím ocitovat jeden komentář z Relfexu:
"Babica mi připomíná jednu českou kuchařku z osmdesátých let, která pojednává o japonské kuchyni. Je tam výrok, že Japonci sice používají na suši čerstvé ryby, ale protože u nás nejsou k dostání, můžeme je nahradit párkem."
Je to tak. Babica je zvláštní šašek. V Lyonu ty brambory sice dělaj´ trochu jinak, ale já jsem vařil v Německu a tak mám pravdu. Kdo je víc?!

Paroubek: Na Petře je nevíc sexy její ku.da!

2009-01-31T09:39:00.000+01:00

Petro, máš to zapotřebí?!
PRAHA- Jiří Paroubek se pěkně rozjel! Na zahajovacím večírku svého turné o vyřešení krize popíjel se svými kumpány Rathem a Jandákem. "Přišli asi kolem deváté a zůstali do tří," prozradil Blogu majitel baru Kapitál. "Hádali se o ženských, pili whisky, kouřili doutníky a byli dost hluční," postěžoval si jeden z návštěvníků, "nakonec jsme kvůli nim museli odejít, i když se nám vůbec nechtělo."
Blogu se podařilo zajistit bezpečnostní kamery z Kapitálu a pomocí Sue Thomasové, agentky FBI ze seriálu Sue Thomasová, agentka FBI, se nám podařilo odečíst třem výtečníkům ze rtů moc zajímavý rozhovor.
"Kluci, já vám teda povim, na tý mojí je nevíc sexy její ku.da. A nos jí dám spravit, hned zejtra, zajedeme do Plastický chirurgie, s r. o.! Kdo z vás to má?," vykřikoval Paroubek. "Jedna je ti na ho.no! Lepší je mít dvě, co když to stará dostane, co potom?!," trumfoval Rath. "Kluci, nechte těch keců, do pr.ele, a pojďte někam na žrádlo!, za rohem maj´ zabijačkový hody, pojďte na prasátko!" prosil Jandák. "Sám jsi prase!" opáčil notně opilý Rath. "Proč já s váma vlastně chodim..." posteskl si Jandák.
Jedno je jisté, zítra čeká všechny pány velká kocovina. Reportáž o ní vám přineseme zase zítra. Jestlipak Petra uvaří Jirkovi vývar?

Jak je to o tom kozlovi?

2009-01-03T10:50:00.000+01:00

Pane Viktore Kožený,
nabízím Vám místo vedoucího ekonomického odboru Ústeckého kraje.
Jste ideálním adeptem na tuto práci, když může dopravu řídit Šulc.
S pozdravem
Jiří Nebeský

Unsere (dritte) Besten

2008-12-30T09:18:00.000+01:00

Třetím největším Rusem všech dob se stal J. V. Stalin. Nikita Michalkov soudí, že je potřeba se nad tím zamyslet.
S kým sdílí Stalin bronzové pozice? S Václavem Havlem, Lady Dianou, Martinem Lutherem Kingem, jedním Kanaďanem a jedním Finem, jejichž jména mi nic neříkají a Karlem Marxem.
A nad tím bych se zamyslel.

O exhibicionismu a spokojenosti

2008-12-04T13:30:00.000+01:00

Od pondělka učím na střední zdravotní škole. Všechny obory, všechny ročníky - občanskou nauku. Upřímně, a to se opravdu nechci chlubit, jsem se ničeho nebál. To, o čem jsem měl mluvit, jsem znal a zbytek je prostě one man show. Jo, divadelní představení, kde mám pětačtyřicetiminutové sólo a v obecenstvu dvacet dívek a plusminus tři chlapce. Tohle vybití se z exhibicionismu mi dodává hrozně moc energie, už dobré tři roky jsem to nezažil.
Jediné, co mne znerózňovalo bylo pocení. Nemívám trému, ale kdykoli promlouvám k většímu počtu lidí, nebo se mám projevit před lidmi cizími, začnu se potit, snad je pozůstatek ze sedmé třídy, kdy jsem se naučil monolog z Lakomce a češtinářka mne pak tahala po všech třídách a já ho musel dokola přehrávat. Tam jsem poprvé zažil trému a že mi pot crčel ze všech pórů a já to nemohl zastavit. Zpět - znervózňovalo mne tedy to, že budu mít v podpaží obrovská mokrá kola, což děsí asi každého chlapa, který má předstoupit před neznámé dívky. Řádná vrstva deodorantu a dvě trička pod košilí tento problém vyřešily.
Hodiny mi kupodivu vycházejí přesně, žádné konce deset minut před zvoněním. Do práce se zatím těším, je to ta nejlepší brigáda, jakou jsem kdy měl (navíc, kde jinde mi dají dvě stovky na hodinu, že?)
Zkrátka a dobře: že chci být učitelem vím už od šesté třídy, ale teď jsem to konečně pochopil - já musím být učitelem, abych mohl být spokojený.

zase to Ústí...

2008-10-30T23:22:00.000+01:00

Tři roky jsem studoval v Českých Budějovicích. Po celé ty tři roky nám říkali, že ač jsme na teologické fakultě, máme si dávat pozor na své věci, sem tam se prý něco ztratí. Já jsem ale lidem věřil a věci si v učebnách nechával, ať už šlo pouze o kabát, nebo počítač. Tři roky jsem studoval v Českých Budějovicích a nic se mi neztratilo.

V Ústí jsem jeden měsíc. Včera večer, v prázdné škole jsem přešel z jedné místnosti do druhé a čekal na přednášku. Byl jsem sám, kabát jsem si pověsil na židli, batoh jsem hodil pod stůl a šel se vyčurat. Jak dlouho to může trvat? Rozepnout, vyndat, vykonat, schovat, zapnout, umýt ruce. Dvě minuty? Ani snad ne, zatím se vyčurám docela rychle. Přesto když jsem se vrátil do třídy, batoh tam nebyl. Škola byla tichá, nikde nikdo. Ani školník, kterému jsem to přišel říct a zeptat se, zda někoho neviděl (a trochu naivně jsem taky doufal, že ten batoh jsem někde nechal a hodný člověk mu ho zanesl).

Ono by asi o nic nešlo, v batohu byl blok, penál, cigarety, zapalovač a klíče. Peněženku jsem měl v kabátu, který byl mnohem lépe po ruce. Ale k těm věcem mám vztah, v penále bylo pero, které jsem dostal jako dárek a batoh sám byl dárkem.

A hlavně jsou to MOJE věci! Užij si je, ty hajzle zasranej!!

Objev

2008-10-25T12:57:00.000+02:00

Už od roku 1989 si lidstvo pokládá otázku, jaká cena se objeví v úvodní znělce Simpsonových, když Maggie projíždí přes čtečku.

Až dnes byl učiněn ten zásadní objev, nezdráhám se říci, objev srovnatelný s otevřením Tutanchamónovy hrobky, či objevením Atlantidy (to mám v plánu na zítřek):

Vzkaz Ondřejovi

2008-10-23T12:09:00.000+02:00

Ondro, ty do toho vidíš líp, když se kvůli pohřbu syna kolotočáře zastavuje doprava a půl Prahy je na nohou, jak potom vypadají pohřby cirkusáků?

Pavlov všedního dne

2008-10-20T11:24:00.000+02:00

Moje maminka přestala kouřit. Asi na dva týdny. Když jsem pak jednoho víkendu přijel ze školy, byl pátek, tatínek odešel kopat do míče a jakmile se za ním zavřeli dveře, utíkala maminka na balkon zakouřit si.
"Myslel jsem, že už jsi přestala?"
"Jo, ale ... já se po cigaretách vždycky dobře vykakám, víš?"
Je všeobecně známo, snad ne jen mezi kuřáky, že cigarety mají blahodárný vliv na vyměšování. I já se po cigaretě vždy dobře vykakám.
Včera jsem si pak uvědomil jednu věc. Psal jsem práci do školy a někde před koncem jsem si řekl, že až to dopíšu, zajdu do společenské místnosti na jednu. A snad ta představa, jak sedím v tom strašném křesle ze sedmdesátých let, koukám na Pojišťovnu štěstí, nohu přes nohu, popelník v jedné, cigaretu v druhé ruce a já tahám kouř, abych jej za dvě vteřiny vypustil pomalu ven, tak snad tato představa způsobila, že jsem na ten záchod musel jít hned. I bez kouření.

Jen jestli jsem se nepodělal z představy Pojišťovny štěstí.

Všeobecný rozhled

2008-10-16T22:47:00.000+02:00

Na promoci nám děkan Kašný říkal, že teď, když jsme vysokoškoláci, bychom se měli umět ptát. Že nás vysoká škola má nejen vzdělat v oboru a přišpendlit titul, ale naučit nás umět se ptát po věcech, které nás zajímají. Úkolem učitele by asi mělo být donutit žáky ptát se, donutit je pokusit se o odpověď na svou otázku.
Vysokoškolák, a učitel hlavně, by měl být člověk člověk, kterého zajímá svět kolem sebe, bude totiž příkladem. A když učitel prohlásí, že neví koho má volit a že ho to tedy nezajímá, minimálně deset jeho žáků taky k volbám nepřijde.
Na základní škole, na nižším stupni, jsme měli učitelku, která pro nás byla nejchytřejším člověkem na světě. Teď už vím, že to taková pravda nebyla, vzpomněl jsem si na několik věcí, které před námi pronesla:
"Za Přemysla Otakara sahaly Čechy až k moři. Myslím, že by nám ty země měly naše území vrátit." Hlavou osmiletého Jiříka pak dlouho běžely myšlenky na uzurpátorské státy (netušil jsem tehdy, že to byla Itálie), které nám sebraly možnost mít moře a jak, až bud velký, tak se musím zasadit o to, aby se věci vrátily do pořádku.

"Já jsem furt nevěděla, proč oni v tom Chorvatsku bojovali a pak jsem se podívala na mapu a všimla jsem si, že tam mají jen úzký pruh pobřeží. To ona ta Bosna asi chtěla k moři. Asi turismus a tak..." Paní učitelka byla očividně vysazená na moře. Ale v této větě uvařila takový dějepisně politický guláš, že jsem tomu věřil až do prváku na gymplu.

Učitelé by měli mít všeobecný rozhled. Každý, koho nezajímá jen zda jsou papriky levnější v Lidlu, nebo v Albertu, by ho měl mít.
Učitelé by se měli o svět kolem sebe zajímat. A umět se ptát.

O kontextu

2008-10-13T17:26:00.000+02:00

Autoportrét Richarda Gerstla vyšel v posledním Reflexu. Na první pohled veselý chlapík, snad přiopilý, nebo zdrogovaný, napadlo mne. Až pak jsem si přečetl, že trpěl maniodepresivní psychózou a tento obraz namaloval předtím, než se oběsil. A už se na něj dívám jinak. Terezka říkala, že je to teď jedno z velkých témat, která ve škole rozebírají, totiž zda na dílo nahlížet jen jako na takové, nebo si jej zasazovat do kontextu.
Já jsem se vždy snažil si situace zasazovat do kontextu, snad proto studuji historii, ta se bez kontextů vykládat nedá. Poslední dobou mě strašně serou někteří lidé, nejhorší na tom je, že je většinou neznám. Jdu po ulici a proti mně pět cikánů, v řadě vedle sebe, asi je budu muset obejít. Ale proč, do prdele?! Tak se s jedním z nich srazím rameny, vyslechnu si pár slov a cesta jde dál. Proč si třeba někteří lidé myslí, že jsou středem světa? Proč musí mít někdo neustále opravdu. Jsou to jen střípky, které pozoruji v hodinách, v trolejbusech, na koleji.
Všechno je výchovou. Výchova je kontext jako prase. Bez ní by to nešlo a já mám hrozný strach z toho, jak vychovám své dítě. Každý špatný prvek, podnět, který mu dám se pak projeví třeba tak, že bude štvát lidi okolo sebe.
Trochu se toho bojím a trochu se mi chce smát, jakou velkou moc takový rodič má. A nakonec se oběsím.

A to jsem se tak těšil ....

2008-09-28T07:21:00.000+02:00

Smutek po Budějovicích vystřídala naděje ústecká. Můj život přejel z Budějovické na ústeckou kolej a snad po ní po dva roky pojede. A hned ze začátku to bude cesta špinavá a kamenitá.
Špatný dojem na mne totiž udělalo už ubytovací martitium, které jsem byl nucen podstoupit. Žádost jsem si podal už dávno, kolej mi byla přidělena, ale v září mi bylo řečeno, že jsem nezaplatil kauci na rozbité předměty a tak jsem byl přesunut do třetího výběrového kola. To spočívalo v jednoduchém přincipu. V sobotu přijedeš a když tu budeš včas, tak na tebe vyzbyde kolej. Nesmyslné, z dávných dob zakořeněné, jednání, které nutí lidi přespávat ve vestibulech kolejí, aby dostali jednu postel. Zároveň se tak může stát, že vy jako student z Ostravy nedostanete místo na koleji, zatímco váš kolega z Ústí, který se třeba nepohodl s rodiči a který přišel před vámi, ten to místo dostane.
Když jsme včera přijeli před koleje, bylo před námi asi 30 - 40 lidí a čekali jsme dvě hodiny, než vůbec otevřeli kancelář a potom další dvě a půl hodiny, než jsme došli na řadu. Za námi bylo dalších 300 lidí, což tedy při průměru 14 lidí na hodinu a začátku v devět hodin, znamená, že poslední člověk přišel na řadudruhý den v půl sedmé ráno.
V dnešní době se už přidělování kolejí děje trochu jinak. Děda mi pak vyprávěl, jak v Ústí čekal od devíti večer do sedmi ráno na podání žádosti o Škodu 105S. To bylo někdy v roce 1977, další několikahodinová fronta jej čekala o dva roky později, když si pro vůz šel.
A za třicet let se v Ústí nic moc nezměnilo.

A to jsem se tak těšil ....

2008-09-26T07:25:00.000+02:00

Ne, netěšil jsem se na Schmitzera, který prý nepřijel, ačkoli měl v plánu se jít na něj podívat. Potom jsem upravil plán a řekl si, že kvůli průvanu v peněžence se půjdu podívat na Střelnici na Život Brianův. Ani tam jsem nakonec nešel.
To, na co jsem se těšil, byl můj odjezd z Budějic. Poslední rok už jsem při kařdém příjezdu do nich měl sevřený žaludek a myslel na to že: musím udělat ontologii, musím udělat latinu (co je to, proboha, deklinace), musím udělat religionistiku.... Týden co týden, příjezd co příjezd jsem trpěl úzkostnými stavy. Těšil jsem se, až vypadnu, až budu v Budějovicích jen turista, nenáviděl jsem je, nechtěl jsem je alespoň deset let vidět.
Minulý týden jsem dostal diplom, snědl obrovskou porci slavnostního oběda a vyrazil z toho prokletého města. A najednou mi došlo, že je konec. Tři roky života, studium, i ta blbá latina, všechno už končí.
A najednou je mi líto, že budu v Budějovicích jenom turistou.

Železnice je poezie svého druhu

2008-08-20T11:49:00.001+02:00

Jsem pro radar!

2008-08-16T12:16:00.000+02:00

Pravda nakonec vyšla najevo. Proradarovci prozrazeni.
Jejich boj není bojem za obranu Evropy a lidí v ní žijích. Je to boj za české obyvatele ve válce proti bankám. Někdo prý posílá na účet Ne základnám halířové částky, za které si pak banka, rozuměj tedy za příchozí platby, účtuje až sedm korun. O co takovému člověku jde? Zcela jasně se snaží ukázat na neomezené úniky peněz z našich účtů. Můžu já snad za to, že mi někdo posílá peníze?!
A proto: Jsem pro radar i rakety, budou-li namířeny na pobočky českých bank jako varování před bezostyšným okrádáním.
Howgh!

Naučte se správně vyměšovat

2008-08-01T19:32:00.000+02:00

Republiku si pozvracet nedáme!

2008-07-26T08:57:00.001+02:00

Práce na poště

2008-07-26T08:43:00.000+02:00

Pracovat na poště je větší zábava, než si člověk může myslet. Ano, sice ráno vstáváte velmi brzy. Ano, musíte do té práce jít i kdyby nevím co, protože jinak se ta pošta neroznese. Ano, i když prší, sněží, nebo se srážejí pečení holubi s hubami. Přesto ale, je to fajn brigáda na léto. Fajny koletiv žen středního věku, které rády rozmazlují zajíčky dortíky, nádivkami, bonbóny. Dýška z důchodů. Člověk se po ránu proběhne osm kilometrů, zazdvihá si s pytly pošty. Dýška z důchodů. A když vše vyjde, jde se domů před dvanáctou.

Týden stopům přející

2008-06-28T10:00:00.000+02:00

V pondělí jsem jel stopem z Kadaně do Plzně. Potom jsem dostal úžeh (nebo úpal?) a pokračoval vlakem do Budějic.
V úterý pak z Budějovic do Kadaně.
Ve středu zase z Kadaně do Budějovic (bez přehřátí).
A ve čtvrtek z Budějovic do Chomutova.
-
Obvykle jsem čekal maximálně 15 minut a měl jsem štěstí na dlouhé trasy (Plzeň - Budějovice na jeden stop, Tábor - Kadaň na jeden stop). Ušetřil jsem 730 korun a spálil jsem si pravu ruku.

Do Budějovic a zase zpátky

2008-06-27T20:23:00.000+02:00

Za tři roky života v Budějicích jsem nasbíral mnoho věcí, které se pak nedaly poslat poštou, či odvézt vlakem. Bylo tedy třeba vypůjčit si auto:
Půjčil jsem si vůz Suzuki Swift 1,0 GLS ...

... byl jsem velmi rád, protože rád řídím a v autech se dost vyznám. Vím, že mají volant ...
... taky řadicí páku ...... vím, že auta musí mít kola ...
... a že se zapínají klíčkem ...
... toto auto bylo navíc vybaveno supermoderním rádiem, do kterého se daly strkat kompaktní disky a dokonce digitálně blikalo ...

... v autech je ale i dost věcí, kterým nerozumím ...
... během jízdy jsem užíval nejmodernější vybavení, abych byl velkej frajer ...
... i přesto jsem ale do Budějic dorazil, asi kvůli provozu, až za tři a půl hodiny...
... po cestě jsem pak viděl mnoho věcí důležitých k provozu.Nakonec tedy tisíckrát děkuji Honzovi a Věrce, že mi svůj Suzuki Swift 1,0 GLS půjčili.

Edvard Elgar (2. 6. 1857 - 23. 2. 1934)

2008-06-02T08:59:00.000+02:00

Zázraky v neštěstích

2008-05-17T08:23:00.000+02:00

Ve čtvrtečním Blesku jsem se dočetl, že v sutinách jednoho čínského domu, který zničilo zemětřesení, byla nalezena těhotná žena, která potom porodila zdravé dítě. Asi radostí ze záchrany. Vždy, když se stane nějaké podobné neštěstí, ať už je to tsunami v jihovýchodní Asii, zemětřesení v Číně, sesuvy v Chile, nebo cokoli jiného, najde se nějaký zázrak, který takovou tragédii "zjemní".
Vidím před sebou šéfredaktora, jak říká svým podřízeným: "Takže, děcka, tý krvárny už bylo dost, hoďte tam na zejtřek ňákou mamču, něco v tom smyslu, jako že Bůh existuje a chce aby lidi četli Blesk. Jasný?"
Podobný článek jsem našel kdysi i v Lidových novinách. Tam asi šéfredaktor za celým svým projevem dodal: "...a nezapomeňte tam hodit ňáký to paradigma, potenciál, fenomén, hexapentamegakvadratura, prostě něco, co vypadá chytře a nikdo neví, co to je."

2008-05-14T18:12:00.000+02:00

„Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“

Num 6,24-26

Co v sobotu ráno?

2008-05-03T11:34:00.000+02:00

"Amber s Nikki jsou šokovány, když se Cameron objeví s novou přítelkyní Jordan. Jay trénuje Brodina s partou dalších hochů. Chce, aby se Brodin dostal do surfového týmu místní střední školy. Ava se cítí bez Susannah ještě nejistější, a tak hledá nové spolupracovníky. Ozve se jí jakýsi Colby, který vypadá a počíná si, jako by utekl z blázince, ale asi se jedná o dalšího homosexuála v módní branži."

-
Blesk TV magazín, pozvání na seriál Kalifornské léto

Ženy

2008-04-23T11:25:00.000+02:00

"Každou část tváře i těla bylo možno nazvat krásnou, avšak celkovému zjevu naprosto scházela harmonie, a kde není souladu, nelze mluvit o kráse. Nevím, zdali by bylo jinému pozorovateli tak jako mně, avšak celá má mysl pociťovala odpor k tomuto nehezkému krasavci. Spojení krásných tvarů do celku, jemuž chyběl soulad, vyvolávalo u mne pocit nelibosti - ba ošklivosti."

(Karel May - Supové Mexika)

Na tuto myšlenku jsem si vzpomněl, když jsem vysvětloval kamarádce, proč není jedna dívka krásná. Ano, tato dívka má kulatý obličej, velké (až panenkovské) oči, malý nosík a vůbec, všechny prvky krásné snové dívky. Ale nějak to nejde dohromady. Kde je chybka? Co nás přesvědčí o tom, že je to jen člověk?

Tyto prototypy krásy se mi oškliví právě tím, že nemají žádného ducha. Bojíte se jich dotknout, aby se nerozbily, jako by to byly porcelánové panenky. Ale co s panenkou? Bude si s vámi povídat? Bude s vámi umět mlčet?

Ženy, které jsou pro mne krásné, jsou ty, které ladí. Mohou mít krásné oči, malé rty a k tomu třeba velký nos, který je obecně u žen považován za nehezký. Když se to ale sladí do harmonie, máme před sebou krásnou dívku. Pánové, povězte, ženy, které máte doma - že mají nějakou tu malou chybičku? Třeba rovnátka, pár kilo navíc, malá prsa, to už je jedno, zkrátka něco, co odporuje všeobecnému pojetí krásy. A že jsou právě proto pro vás nejkrásnější na celém světě?

Karel

2008-04-22T17:04:00.000+02:00

Řada lidí ho zná. Ještě větší (nebo delší) řada lidí ho nezná. Je to můj spolubydlící. Člověk, který nechodí do školy a celý den sedí u počítače. Nemění si ponožky a nevětrá. Spí v tom samém spodním prádle, ve kterém byl celý den. K obědu sní dvě kila párků a hořčici pak nechá otevřenou ve spíži. Nemyje nádobí. Sbírá plastové vojáčky a lepí si je v něvětraných prostorech. Koupelnu po vysprchování (!) zásadně zavírá - nevětrá.

Bože, to je puch!

Tak tento můj Karel jede na měsíc do Prahy na praxi (je laboratorní zdravotník, nebo zdravotní laborant, nebo zdravotnický kolaborant).

Budu měsíc větrat.

2008-03-24T11:52:00.000+01:00

Zavedení železnice bylo by na úkor veřejných zdravotních poměrů, pohyb rychlejší 41 kilometrů v hodině by cestujícím nevyhnutelně způsobil mozkové otřesy a šílenství, v obecenstvu pak závrať a nevolnost.

-
Bavorská královská lékařská rada, 1837

Závěrem lékařské rady se patrně řídí České dráhy, se kterými jsem absolvoval cestu z Plzně do Českých Budějovic, dlouhou 136 km, za 3 hodiny a 42 minut. Jednoduchými počty potom zjistíme, že náš vlak jel průměrnou rychlostí necelých 37 km/h. Jsem rád, že akciové společnosti leží na srdci mé duševní zdraví, jen patrně zapomíná, že 120 minut zpoždění je přinejmenším k zbláznění.

Anna a Walter

2008-02-27T12:52:00.000+01:00

Napsala jsem mu dopis:
Drahý Waltře,
mám dojem, že už tě nezajímá co ti povídám. Vždy, když přijdeš domů, vypovídáš se o tom, co jsi všechno dělal, sníš co ti připravím a pak už jen čekáš až ti řeknu ´dobrou noc´, abys mohl jít spát, ráno odejít a být co nejméně se mnou. Nezajímám tě. Máš své problémy, kamarády a práci, ale já se z podivného důvodu nesmím k těmto věcem přiblížit. Já jsem jinde. Máš několik oblastí života, jsem snad ještě jednou z nich, ale nesmím se prolínat s ostatními. Víš, Waltře, sereš mě. A tak si myslím, že by bylo nejlepší se rozejít.
Anna
-
Odepsal:
Anno,
asi máš pravdu.
Walter
-
kretén

Vzýukm

2008-02-19T18:53:00.000+01:00

V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaveo, že nzeáelží na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a psoelndí pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být totánlí směs a ty to přoád bez porlbméů peřčetš. Je to potro, že ldiksý mezok netče kdažé pensímo, ale svolo jkao cleek.

Přišlo mi e-mailem...

2008-02-18T20:45:00.000+01:00

Recept na jedno fyzické a hlavně psychické vyčerpání

2008-02-15T16:32:00.000+01:00

Tento recept je určen pro jednu osobu, neboť, kdyby bylo vyčerpání aplikováno více osobami, nabyli bychom dojmu, že v našem trápení nejsme sami a mohl by se dostavit maličký náznak radosti a potěšení z nejedinosti v situaci, což by naše snažení přirozeně zpomalilo, v horším případě i zcela zhatilo.
-
Nejprve je třeba zapsat se minimálně čtyři zkoušky během tří dní (počet dní lze i zmenšit, záleží na míře naše masochismu a síle extrému, kterého chceme dosáhnout)
-
poté si připravíme:
dvě balení kávy, jednou instantní kávu (tzv. 3 v 1), pro pozdější dny naší práce pak už normální mletou kávu
dvě až tři balení cigaret (opět platí zásada, že nejprve lehké, doporučujeme Kent White Infinita, později již jakékoli silné cigarety)
učebnice k předmětům, na které jsme se zapsali, nejlépe takové, které jsou plné cizích slov a termínů, kterým nerozumíme; hlavně nesmí obsahovat ani jeden příklad, na který bychom probíranou problematiku mohli aplikovat a získat tak drobný náznak pochopení látky
-
Nyní již můžeme přistoupit k samotné proceduře. Začteme se do první učebnice, chvíli se pokoušíme cizí slova dohledat ve slovníku. Maximálně po jedné hodině se objeví první známky trudnomyslnosti. Uvaříme první šálek kávy a vykouříme první cigaretu. Uchlácholíme se, že máme dost času a zhlédneme oblíbený seriál. Následně se opět začteme do knihy. Za půl hodiny zjišťujeme, že nemáme ponětí o tom, co jsme předešlých pět stran četli, neboť jsme přemýšleli o tom, že takové množství látky nejsme s to pobrat za jedinou noc. Druhá káva, dvě cigarety. Pozor na „jasné chvilky“, kdy můžeme pocítit chuť učit se a zaslechnout v hlavě hlasy „to zvládneme!“. Nezvládneme. Jdeme do Tesca pro RedBull.
Budeme-li takto postupovat, zoufalství se dostaví do cca pěti hodin, poté už nepřemýšlíme nad faktem, jak se co nejlépe a nejefektivněji naučit danou látku, ale spíše co všechno by se mělo stát, aby se zkouška vůbec nekonala (učitel vypadne z okna při praní záclon, učitele srazí auto, učitele unesou Marťané apod.). Každý pokus najíst se zamítáme myšlenkou, že jídlo by zpomalilo chod mozku a my bychom se nemohli učit.
Nejpozději druhý den docházíme do fáze apatie. Sedíme na židli, upřeně hledíme na učebnici a v hlavě cvrlikají cvrčci. Nevnímáme troubení aut, hlasy lidí, ani marné pokusy lidí nás povzbudit („co ty o tom víš?!?“). Přichází těžký průjem (z čeho, když nejíme?!), mírné horečky a nevraživost vůči okolí. V tuto chvíli by se mohla dostavit snaha zavolat nějakému spolužákovi a zjistit, zda i on je na tom tak špatně jako my. Důrazně zakazujeme tuto činnost! Zjištění, že v našem problému nejsme sami by jen hatilo naši snahu o co největší vyčerpání.
Třetí den, na konci naší kůry bychom se měli nacházet ve stavu naprostého fyzického a psychického vyčerpání. Radost ze splněných zkoušek se nedostavuje. Tělo chce jíst, ale přijaté jídlo je vyzvráceno.
Zcela nakonec se ujišťujeme, že příští semestr už se opravdu budeme učit průběžně.

Co bude, bude...

2008-02-07T21:24:00.000+01:00

I přes těžkosti posledních dní, lze doufat v lepší budoucnost.

Alles geht ruhig weiter...

2008-02-02T10:12:00.000+01:00

Německá televizní stanice Pro7, noční show, volá divák, ospalým hlasem říká moderátorce, že musí ráno do práce a to ho moc netěší. "No jo, to chce trochu entuziasmu a vyrazit do práce. Práce osvobozuje!" Už během pořadu se slečna omlouvá za to "Arbeit macht frei", nicméně po jeho skončení má na stole výpověď.

Budiž, smát se heslu, pod kterým prošly miliony lidí na smrt, se opravdu nehodí. Kdykoli jej někdo řekne, každý si asi vybaví bránu do nekterého z nacistických vyhlazovacích táborů. A to moc k smíchu není.

Po této moderátorce asi neštěkne ani pes, zmizí, vždyť kolik lidí ten pořad asi sleduje, že? Ale co takový pan ministerský předseda se svými zprávami typu "Es kommt der Tag..."? Tak naznačovala Sudetoněmecká strana, že jednou "přijde den", kdy budou odtrženy Sudety od ČSR. Dostane padáka?

Boží mlýny

2008-02-02T09:30:00.000+01:00

Nerad se hádám. Neumím to, správné argumenty mne napadají pozdě, takže většinou odcházím z hádky jako poražený. Na ulici už vůbec nerad řeším nějakou hádku. Cizím lidem do toho nic není, tak proč je obtěžovat osobními problémy (ale znám lidi, kteří se alespoň rádi rozkřiknou na ulici, snad proto, aby bylo vidět, jak moc jim je ubližováno). Nikdy jsem se ani nehádal s cizím člověkem. Ano, v autě si občas zanadávám, když potkám nějakého kreténa, který z dvouproudové silnice dělá tříproudovou, nebo mne předjede jen proto, že řídím škodovku, aby se mohl zařadit přede mne a pokračovat dál mou (naší) rychlostí. Takovým lidem vynadám, ale neslyší mne. Když mne předběhne někdo ve frontě, málokdy se ozvu, když mne někdo sere svou hloupostí, svým vychloubáním, také většinou mlčím.

A věřím v Boží mlýny. Tyto stroje spravedlnosti, které každému odemeleou přesně jeho trestů i odměn mi už několikrát ukázaly, že existují. Zrovna pro mne to neznamená moc hezké vyhlídky, ale vědomí, že tu jsou, mi zavírá ústa, když chci říct: "Promiňte, ale já jsem tu byl dřív."

Na kadaňské rozhledně

2008-01-21T14:13:00.001+01:00

Báseň

2008-01-16T22:16:00.000+01:00

Tato báseň je inspirovaná udergroundem a vychází z mých najvnutornějších pocitov:
-
Člověk v noci spí
a tahleta noc
má nad ním zvláštní moc.
Když Karlovi nohy čpí,
tak zbývá jen říct "Dobrou noc".
kurva prdel píča

O bubácích

2008-01-02T22:24:00.000+01:00

"Prezident Akademie je zároveň povinen ze všech svých sil přispívat k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, vodních žínek a bludiček. Aby byl lid účinně pobídnut k této bohulibé činnosti, vypisuje se na vypátrání každé z těchto příšer, ať už je odhalena v děrách, jamách, jeskyních, nebo jezerech, odměna šesti tolarů."

-
Ze zakládací listiny berlínské akademie věd (1700)

O elektřině

2008-01-02T22:20:00.000+01:00

"Elektřina nemůže být nikdy praktickou formou síly, protože ztráty vzniklé ve vedení jsou příliš veliké. Bylo by snazší užívat provazových poháněcích pásů, které by šly od kladky ke kladce, takže by se táhly na míle po celém kraji."

ing. Osborne Reynolds, technik, r. 1888

Vánoční nálada

2007-12-19T10:07:00.000+01:00

Míváte někdy pocit, že vás všechno sere? Že žehlička kape, prádlo je moc zmuchlaný, ponožky děravý, že spolubydlícímu smrdí nohy, že se furt válí na pokoji? Býváte někdy paranoidní? Jako že vám všichni lžou, neveříte nikomu, ani sobě, za vším vidíte jen podvod? Sere vás že se věci nedějí, tak jak chcete vy? Připadáte si někdy na druhé koleji, že se snažíte, ale výsledek se nedostavuje? Hromadíte vztek?

To je ta vánoční nálada?

Usínání

2007-12-11T20:15:00.000+01:00

rovná plocha, ustlaná postel, prostěradlo vyhlazené jak kluziště

plocha se prodlužuje, odjíždím dozadu, pořád

stále couvám, neskutečně rovný prostor, hladký

kleště, koušou, ne, hladí, jsou tak zubaté

dvě osoby se milují, pomalu, tak pomalu to ani nejde

houpu se, na vodě

ona nahoře, líbají se

spím

konečně

Muži II

2007-12-08T10:14:00.000+01:00

V jednom z posledních dílů Dr. House navrhl hlavní hrdina postup léčby, který se ostatním zdál natolik hloupý, že jej odmítli vyzkoušet. Pan doktor odešel domů, mírně nasrán, ale stav pacienta se nezlepšoval. V poslední chvíli byl vyzkoušen i ten způsob, který byl původně zavržen a nemocný se uzdravil. Personál nemocnice ovšem Housovi neřekl pravdu, totiž že jej vyléčil jeho nápad, ale něco už si vymysleli, nepamatuji si přesně co. Jednoduše z něj udělali vola.

To je ale to nejhorší, co pro ješitnou mužskou povahu mohli udělat. Napadá mne paralela s nevěrnou ženou. Dozví-li se totiž muž, že mu byla žena nevěrná, první, co ho napadne je, že stejně jako spí s ním, spala i s jiným, stejně se tvářila, pohybovala, vzdychala. To ho asi naštve, protože toto přeci patří jen jemu, jen on to smí vidět a slyšet, jen on je ten, který tomu udává pohyby, tempo. A ona si to stejně dělá s jiným.

Po nějaké době ho ovšem tento splín přestane bavit, smíří se s ním a naučí se s ním žít. Co ho ale víc začne sžírat je ten druhý muž, ten milenec. Co si teď asi myslí? ´Ha, nasadil jsem mu parohy, když neumí tu svoji uspokojit!´ To, myslím si, muže začne žrát ze všeho nejvíc a toto už jej neopustí. Někdo z něj totiž dělá vola.

A nyní si položme otázku, zda to tomu muži říkat, zda se má od partnerky dozvědět. JEDNOZNAČNĚ! Vždyť to by bylo ještě horší, kdyby se to dozvěděl později od někoho jiného. Všichni to věděli, všichni ze mne dělali vola!

Naopak, bude-li žena opravdu litovat svého prohřešku, bude se muž cítit líp, protože se zase vrátila k němu a nezůstala s tím milencem. Takže to nemohlo být tak dobré, nemohl být tak dobrý, protože, kamaráde, já jsem ten, za kým se zase vrátila. Muž už je zase na koni a dělá vola z někoho jiného. A ten ať se s tím popere jak chce.

Besídka s biskupem

2007-12-07T13:13:00.000+01:00

Na včerejší besedě s budějovickým biskupem mons. Jiřím Paďourem jsem zjistil několik zajímavých věcí a zároveň jsem se donutil nad některými věcmi zamyslet.

Zjistil jsem, že pan biskup vystudoval DAMU a sedm let působil v divadle Na zábradlí, se kterým zcestoval celou Evropu, převážně s absurdními dramatiky (Beckett, Havel, Ionesco), což mne potěšilo i pro můj sen, zahrát si jednou v Plešaté zpěvačce. Už v prvních ročnících ale začal přemýšlet, proč vlastně chodí každou neděli do kostela a rozhodl se, že tam chodit přestane. Aby to ovšem nebylo jen tak, aby to nevypadalo jen jako pubertální vzbouření se, chtěl si to umět odůvodnit a začal se o katolickou víru zajímat více a více, až nakonec skončil v semináři a pro něj poněkud překvapivě na biskupském stolci.

Zamyslel jsem se nad svou vírou, která se někomu možná může zdát absurdní, může si říct, že člověk jako já nemá právo hovořit o nějaké víře. Ale myslím si, že víra je jedna z nejindividuálnějších věcí, které můžeme mít. Pro mne by bylo těžké dělat věci jen proto, že se dělat mají, potřebuji vědět, že je někdo nade mnou, kdo mi ty věci jednou vyčtě, nebo mne za ně odmění. Je mi těžké představit si, že jsem já a nikdo nade mnou. Jako bych ztratil jistotu, že mé konání je řízené, nebo alespoň naváděné někým vyšším, že se všechno děje pro to, že to tak má být. Komu bych se potom zpovídal, komu bych byl odpovědný? Sám sobě? To by to dopadlo!

Ruští vtipálci

2007-11-30T11:27:00.000+01:00

Lalalalalalalalala

2007-11-30T09:05:00.000+01:00

Muži

2007-11-26T16:29:00.000+01:00

Pověst o hře šachy je poměrně známá. Člověk, který ji vymyslel, byl předvolán před krále a mohl si říci co za tak skvělou hru chce. A on chtěl pouze obilí. Na první políčko šachovnice mělo přijít jedno zrnko, na druhé dvě, na třetí čtyři, pak osm a tak dále. Král se mu vysmál, že chce tak málo a dal obilí přinést. Velice se pak podivil, když mu královští matematici zjistili, že tolik obilí ještě nebylo na světě vypěstováno.
Zajímalo mne, kolik to asi je zrnek obilí a tak jsem si vzal papír a jal se počítat. Za hodinku jsem zjistil, že je to 18.446.744.073.709.551.615 zrn obilí, což, jak jistě uznáte, není málo. Jsa hrdý na svůj matematický výkon, chtěl jsem si to ověřit a hledal jsem na internetu nějakou kalkulačku, která by měla dostatečný počet míst. Nenašel jsem. V naprostém zoufalství jsem ještě vyzkoušel vědeckou kalkulačku nabízenou v příslušenství každého Windowsu a, světe, div se, takováto čísla by se tam vedle sebe vešla alespoň tři. Takže jsem vůbec nemusel hodinu sčítat 64 čísel, ale jednoduše vyťukat do kalkulačky příslušný příklad a výsledek jsem mohl mít během vteřiny.

Ženu by to asi napadlo ihned, zjistit, zda to neumí vypočítat ta nejdostupnější kalkulačka. Mne to nenapadlo a automaticky jsem sáhl po papíru a tedy mnohem delším způsobu jak to zjistit. Důležité ovšem je, že jsem u sebe žádnou ženu neměl a neměl mne tedy kdo upozornit, že věc se dá udělat mnohem jednodušeji. A to je dobře, to totiž nemá žádný muž rád, když je ženami opravován!